|
 Předkládám jeden problém k vašemu vyjádření. Není to zas tak výjimečný jev, jak jsem si donedávna myslela. Někomu může připadat malicherný a zvláštní úvahy nezasluhující. Jinde může rozvrátit jinak zcela funkční rodinu. Nevím, co bych ještě v úvodu dodala, snad jen, že se může jednat jak o ženu, tak o muže, tak k tomu, moji drazí, laskavě přihlédněte...
Znám osobně dva manželské páry, kde došlo k rozvratu po několika letech manželství a to z důvodu ztráty sexuální apetence u manželky. Prostě oznámila, že jí to nebaví a že "TO" dělat už nebude. Rodina č. 1: manžel to asi po roce vzdal a odešel za normálnější ženou. Nerozvedl se, jen tu svoji původní ženu se ztrátou výše zmíněné funkce opustil. Nechal ji i odrostlé děti, na které platí a stará se o ně, v rodinném domečku, a zabydlel se u jedné paní v paneláku. Rodina č. 2: manžel manželku neopustil, nerozvedl se s ní, neodstěhoval se ani na čas, ale má milenky a stýká se s nimi již několik let. Za ty roky to něj prasklo jen jednou, ale to se málem sesypal, jak mu ta jeho dávala za uši. Teď ho sice hlídá ještě víc, ale on si také víc dává majzla. Ona ví, proč ho hlídá. Protože s ním nespí a ví, že má k záletům jakýs takýs důvod z příčin nuceného celibátu, ve kterém ho vlastně nutí žít. Tak teď řekněte - co je lepší? A lze takovouto situaci hodnotit mírnějším metrem? Má žena právo nutit žít manžela v celibátu? Podotýkám, že obě jsou jinak zdravé, není to z důvodu jakési choroby, tělesné či duševní. I když - jde to napasovat na duševní řekněme úchylku ? Wendy
|
ba by měli pro sebe zůstat atraktivní, vědět v čem ho vzrušuješ a on Tebe, v trenýrkách, zmijovce a ponožkách to asi nebude ... 
