|
 Milá Danielo, mám o 10 a půl roku staršího manžela a máme dvě dcery, 7 a 10 let. Manžel má ještě 15letou dceru z prvního manželství, na kterou platí 2500 měsíčně (po celou dobu od rozvodu dosud). Bohužel, v roce 2005 změnil zaměstnání a hned šel s platem rapidně dolů; 8 - 9 měsíců v roce bere 14000 čisteho, 3 - 4 měsíce bere 18000 čistého.
Já jsem od téhož roku - už tři roky - v evidenci úřadu práce, ale dosud se pro mě nenašlo vhodné zaměstnání; mám totiž často nemocné děti a nemám hlídání v době, když jsou nemocné. Respektive hlídání bychom měli, maminku manžela, ale ta nám hlídat nechce. Bydlí sice jen 12km od nás, jezdí svým autem, a je poměrně zdráva. Manžel si s ní ale nechce promluvit, požádat ji, aby nám hlídala a já mohla v klidu nastoupit do práce. Z výše manželova platu (ze kterého se ještě odečte 2500 výživné) jistě uznáte, že bychom můj plat potřebovali velmi nutně. Dětem nemohu téměř nic dopřát, jelikož nevydělávám. Minulý říjen jsem nastoupila na půl úvazku do kuchyně MŠ, Ale - po druhém paragrafu už mi neprodlouižili smlouvu! Nikdo a nic nemůže zaměstnavatele přemluvit, aby zaměstnal ženu s dvěma dětmi, ačkoliv je to do očí bijící diskriminace. Pokud bych sehnala někoho cizího na hlídání, tak co vydělám, dám za hlídání + ještě musím doplatit. To je prostě nemožné. Jinak vztahy mám s manželovou maminkou docela dobré, snažím se nezapomínat na její svátek, narozeniny, posílám jí fotky dcer, ale mám pocit, že pokud bych se já aspoň jednou měsíčně nevnutila, tak babičce by bylo úplně jedno, že nevidí vnoučata celý rok. Už se nám to stalo, tři roky jezdila s manželem kamionem a o nás a především vnoučata nejevila vůbec zájem. Sama jsem dříve hlídávala jednoho chlapečka denně, po celý školní rok, chodil k nám z družiny, jeho táta přijížděl domů vždy až o půl osmé večer a tak téměř celé letní prádniny. Nakonec jsem ale musela odmítnout dál hlídat, jelikož chlapec už "zdomácněl", chodil si sám pro jídlo i do ledničky, koukal pod pokličku, hádal se s mými dětmi a co víc, jeho táta mu ani nedomluvil. A také - nejenže mi nedal za hlídání aspoň pro děti čokoládu, ale veškeré vstupy do bazénu, zoo, apod. jsem hradila ze svého, jelikož jsem ho nemohla nechat doma samotného nebo venku před bazénem... jak říkám, ani to mi jeho táta nezaplatil. Ale to víte, je to manželův kamarád, teď dokonce je velmi uražen...ale to se nedá nic dělat, On je sice s tím chlapcem sám, měl ale desítky žen, které s ním chtěly být a pomáhat mu v péči o syna a vůbec domácností, s žádnou se nedokáže snést, když je potřeba tak ustoupit či zvolit kompromis a tak je stále s dítětem sám. Tato situace nám také vnesla do rodiny spoustu problémů. Manžel mu ještě stále půjčoval peníze, jelikož jeho kamarád skončil v práci a neměl na jídlo a pronájem a navíc občas ještě za tu dobrotu a ochotu štval manžela proti mě, že by mě měl manžel to či ono víc zakazovat apod. Teď k nám už tenhle kamarád nechodí, nehlídáme a ani nepůjčujeme mu peníze a tak najednou jsme špatní. Ještě k těm výše zmíněným financím: mám pocit, že manžel ani nechce, abych nastoupila někam do práce. Předem děkuji za vaši radu. Marika ODPOVĚĎ: Milá Mariko, myslím, že máš celkem zdravý názor n a věc, jen - a to je asi probglémem většiny vdaných žen - jsi málo asertivní, bojíš víc trvat na svém názoru. Podívej se: myslím, že bys měla v první řadě si otevřeně promluvit nejprve s manželem a poté s tchýní na téma hlídání děvčat. Jednak už to nejsou miminka, ale pomalu malé slečny, se kterýma by babičce určitě nebylo nudno, a za druhé, jak tvůj manžel, tak jeho maminka by si měli uvědomit, že pracovat nechceš jít jen pro nějaký svůj plezír, ale z důvodů, abys mohla přilepšit dětem. Dále - nechápu, jak jsi mohla přistoupit na to hlídání kamarádova synka ZADARMO - když přitom sama velmi dobře víš, že pokud bys hlídání od někoho cizího potřebovala, tak mu musíš zaplatit... To si tolik nevážíš sama sebe? Že ses nebránila? A konečně - vzhledem k tomu, že by se jednalo především o to, abys mohla dělat alespoň na poloviční úvazek - tedy na dopoledne, kdy jsou děvčata ve škole, určitě bych se nebála a opravdu trvala na tom, že když ne v běžné dny, tak alespoň po dobu jejich nemoci by babička zaskočila. Případně - že by to nastydlé dítě bylo tedy po dobu nemoci u ní... Víš, já si myslím , že pokud se chce, tak jde všechno, záleží na snaze se dohodnout... Držím ti palce a doufám, že i "kudlanstvo" ti přidá nějakou tu radu... A když - tak napiš, jestli je v tom ještě nějaký další problém... d@niela
|
