|
 Uteklo hodně vody od té doby, co jsem napsala naposledy o našem miminkovi Kryštůfkovi. Chlapečkovi bude za pár dní pět měsíců, pořád je to stejně plešatý ušoplesk, ale ta dvojitá brada mu krapátko zmohutněla. S úsměvy přestal šetřit a kření se rád a neustále.
Kření se na každého a stejně rád a vděčný je, pokud je mu kdokoliv ochoten věnovat trochu svého volného času. To potom výská, třepe ručičkami, směje se nahlas a něco i povídá. Čert ví co. Zatím je dobře, že mu nikdo nerozumí, bůh ví, co by vytelil. Když nespí, ve stálé a nehybné poloze vydrží jen pokud se děje něco opravdu zajímavého, např. pokud mu tatínek půjčí na hraní své sluneční brýle. Jinak se bez zájmu rychlostí blesku otočí na bříško a pase, ale ne koníčky. U nás ve Zlíně se pasou zásadně kozy, alespoň podle jeho straší sestřičky Markétky. Už zvládl tuto polohu i lehce uprgradovat. Zapře se hlavou a nohama do země a pohybuje se tak trochu jako píďalka, vypadá to sice krkolomně, ale považuji za úspěch, že se v rámci svých možností dostane poměrně dost daleko. Takže pokud ho na chvíli spustím z očí, tak místo svých hrkávek v mžiku slastně slintá na můj na zemi pohozený mobil, nebo žužlá tatínkovu ponožku. Nic mu není svaté. Nesnáší hluboký kočár. Kdo by ho taky v jeho věku snášel, že. Není v něm nic vidět, leda tak stromy - nuda, nebe - nuda, nuda, a to je tak všechno - nuda, nuda, šeď, šeď. Dokáže nadávat tak dlouho, až ho vytáhnu a nosím. Sedí mi na ruce jako paša a tiše zírá. Tolik krásy na tom našem světě, ale běda, když ho položím zpátky do kočárku. Pak si říkám, raději nerozumět. Ještě něco naše miminko vyžaduje. To jsem u starších ač kojených dětí nikdy nezažila, usíná zásadně a jedině u prsa v leže. Nejdřív pije, pije a pak, když už zbude jen prázdná, vycucaná kůže, žužlá a žužlá, až se užužlá k naprostému bezvědomí. Jednou jsem zkusila nenápadně místo bradavky použít v jeho polospánku cumel. To jsem neměla dělat, rozpálil se do běla. Jak by ne, strčit mu do papulky trapnou kaučukovou náhražku, místo pravého nefalšovaného kusu masa a teplého mlíčka. Tak mám aspoň čas na čtení. Už jsem přečetla hodně stránek, než sám otevřel pusinku a propustil mě k nějaké jiné činnosti. Třeba žehlení. Platí u něho pravidlo tří p - plné bříško, plná plínka, pěkně vyspinkaný. Když jsou tyhle zásadní body splněny, není nic, co by mu vymazalo úsměv z tváře. Řekla bych, že mu to - stejně jako ostatním mužům - zůstane i do dospělého věku. Je to prostě malé mimino, které ví přesně co chce a nedá pokoj až to dostane. Nenechá se odbýt a v prvé řadě mu jde o sebe. Tak si říkám, že by bylo fajn něco z tohoto postoje od něho okoukat... Paula
|
je to úžasný,jak ty mimča rychle rostou 
