Bydlíme kousínek za Okoří a každou chvíli se tam něco koná, historická bitva o hrad Okoř, rytířské souboje, různá setkání a festivaly keltské muziky. Letos to byla "Okoř se šťávou". Vzhledem k tomu, že tam měl přijet manželův krajan z Bretaně, Alan Stivell, bylo již předem dané, že tam rozhodně scházet nebudeme.

     U nás zní nejen muzika Alana Stivella, ale keltská muzika vůbec -  stále celým domem ... a je to prostě nádhera. Čtyřiašedesátiletý Alan Stivell - vlastním jménem Alan Cochevelou - spojuje "Kelty všech zemí" a ctitele world music bez rozdílu vyznání. Právě on oživil v šedesátých letech minulého století bretonskou tradiční hudbu a postupem let jí křížil se všemi hudebními styly, které mu přišly pod ruku.

     Jeho postavení ve světě etnické hudby je výsostné a nezpochybnitelné. Stivell si udělal jméno na počátku sedmdesátých let, kdy na albech Reflets či 2LP Renaissance de la harp celtique představil svou vizi bretaňské lidové hudby v kontextu 20. století. V roce 1972 se spojil s rockovými hudebníky a poprvé fúzoval hudbu své otčiny s bigbítem. Výsledek, nejlépe zaznamenaný na živém albu z triumfálních koncertů v pařížské Olympii, má pro folkrock bez přehánění stejný význam jako vrcholná alba Fairport Convention.

    Křížení "rodné hudby" s dalšími hudebními styly zůstalo Alanovi vlastní i nadále. V devadesátých letech se takhle vypravil vstříc tehdy expandující taneční hudbě. Možná otrávil některé staromilce, podchytil ale další generace - a předznamenal to, s čím pak přicházeli Afro-Celt Sound System a další hudební „mičurinci".

     Na Okoři hrál Alan se skupinou České srdce v čele se zakladatelem skupiny Michalem Šenbauerem, úžasně milým člověkem s dlouhými vlasy; vypadal trochu jako Mel Gibson ve filmu Statečné srdce. Zásadním mezníkem v životě této kapely bylo seznámení s Alanem Stivellem, francouzským multiinstrumentalistou, který se proslavil hlavně hrou na keltskou harfu. České srdce společně se Stivellem vystoupilo v pražské Lucerně s programem "Keltské vánoce". Následovala další hudební spolupráce se Stivellem v nahrávacím studiu, kde vzniklo druhé album Českého srdce - "Srdce z Avalonu". Následovaly další koncerty a práce na nové desce. Ta vyšla v roce 1998 pod názvem "Oheň, voda, vzduch". 

     Byla jsem opravdu okouzlená naprostým souzněním hudby české skupiny a bretonského zpěváka a harfisty, byl to úžasný a nezapomenutelný zážitek.

     Už jen ta atmosféra na Okoři. Od 14 hod. odpoledne se tam scházeli lidé a vyvakovávali na kopečku pod hradem a rozkládali si deky a spacáky, někteří i stany, opalovali se, procházeli různými stánky s občerstvením a jinými a družili se navzájem.

     Do toho všeho zněla příjemná hudba, počasí bylo prostě nádherné, obloha blankytně modrá bez mráčku a sluníčko pěkně hřálo. My jsme dorazili poněkud později, protože se začalo s partou pozvaných přátel u nás grilováním na zahradě a pak hurá - posilněni grilovanými rybami, chlazeným pitím, salátem z celeru a doma dopečenými bagetkami (a samozřejmě nechyběl ani desert s kafíčkem, ňam).

     Manžel vytáhl a nesl sebou dvě velké bretonské vlajky, jednu historickou - původní bílou s černým křížem a druhou současnou, černobílou; a šlo se...