|
 Milá Danielo, pročítám tu články a vidím, že hodně je jich o nevěře. Ach jo, ta je snad všudypřítomná. Jsem v situaci, kdy nevím co dělat, a ráda bych slyšela názory jiné strany. Je to půl roku co od nás manžel odešel... připadal si v manželství svázaný, dušený. (Vždy si ale stejně dělal co chtěl a svoje názory vždy prosadil.)
Jsme spolu od svých osmnácti let, takže jsme prošli "dospíváním", když to tak nazvu, společně. Jsme lidé, kteří se dokáží shodnout v mnohém; co se týká sexu, ten je i po tolika letech užasný, ale - překonávali jsme již 2x krizi, když jsem zjistila manželovu nevěru. Překonali, urovnali.... ale mé pochyby zůstaly a také je pravda, že občas se to neobešlo bez jeho nejrůznějších trapných výmluv (jeho víkendová návštěva kamaráda), pak i jeho vyhledávání sexyobrázků na netu, atd. ale nemyslím si, že to bylo nějak na denním pořádku. Je pravda, že jsem v něj důvěru ztratila a on mi ji už nějak nedokázal vrátit. Můj muž se ke mně chová velice hezky, vždy tomu tak bylo, jistě mně má rád... ale je to velice uzavřený člověk, co se týká projevování svých pocitů. Neměl lehké dětství a tak asi proto o hlubokých pocitech neumí mluvit. Tak, ale abych se dostala k tomu, cože se to stalo: máme rozestavěný dům, koupeného vysněného (manželovo) pejska a ejhle - po jedné hádce, kdy jsem zase zjistila, že odpovídal na nějaký seznamovací inzerát (a bylo mi vysvětlováno, že se "tím jen baví"), jsem řekla, že on už určitě jiný nebude a že ten dům s ním dál stavět nechci. Řekl: "Nechceš?Tak ne!!" A za 10 dní již bydlel ve svém bytě.... Ještě ten měsíc si našel "Paní", s kterou tráví volné chvilky jednou za měsíc, denně s ní hovoří po telefonu a Skype. Před veškerou moji snahu pak utíkal před mým dokazováním kvalit vztahu. Utíkal - a to jsou jeho slova, před mými emocionálními výlevy. Utíkal k ní. Se mnou po celou dobu spí, ano, takový jsem idiot, že jsem to dopustila, ale mám ho ráda a doufala jsem, že je to důkaz něčeho mezi námi. Tak takhle to bylo posledních půl roku, až jsem znovu řekla "A dost". No, ale co se stalo? Manžel náhle začat přemýšlet o našem vztahu (což odmítal celou dobu), začal mne zvát na skleničky, vyhledávat mou společnost (to ale dělal také celou dobu). Ale vyjádřit se, co vlastně chce, nebo přijít s nějakým řešením, to zas NE! No, a když jsem se zeptala, co chce, řekl mi, že o nás přemýšlel, ale že to zase uzavřel, že by bylo sobecké mně chtít zpátky. To tedy byl boj! Asi mu za to nestojím, aby bojoval. Řekl mi, že ho to ke mně sice strašně táhne, ale něco se v něm kouše... Je to složitá situace; vím, že se oba máme rádi, ale jsem už naprosto vyčerpaná. Vím, že máme na čem stavět, ale já už ho nemůžu přesvědčovat a on to ze sebe nedokáže vyždímat. Máme dvě děti, synovi je 17 a dceři 10. Měli jsme plány, vysněnou budocnost, teď najednou není nic... Je už opravdu pozdě? Co dělat? Jak to rozseknout? Prosím o Vaše názory. Děkuji všem, Zdeňka
Dost jsem uvažovala, jestli napsat rovnou svou odpověď, nebo to napřed nechat na vás, na Kudlančím fóru. Ale protože text, co bych napsala, by byl velice, převelice drsný a jednoznačný (nechte se zatím překvapit), dávám přednost vám všem... Napište Zdeňce svůj názor, poraďte jí, jak se chovat, jak to "rozseknout" - já se připojím až jako poslední... d@niela
|
). 
