|
 Napíšu vám také něco o lítání, ale trošku jiném, než asi zná většina z vás. Však u nás to je taky "trošku jiné", než u většiny z vás. Vzdálenosti jsou tady podstatně větší, rozdíly v počasí jakbysmet; lidi tu jsou sice stejní jako jinde, ale - přeci jen "trošku jiní", než jinde. Asi to bude tím, že máme "trošku jiná" měřítka: to co je pro nás kousek cesty, by pro vás byl pěkně velký výlet. Tak poslouchejte:
Právě jsme se vrátili domů, Byli jsme ve Whitehorsu. Letěli jsme tam a zpátky a bylo to fajn. Nikdo nás neunesl a dokonce jsme ani nespadli. I když se musím přiznat, že se snažím vždycky sledovat, kama letíme a kde jsou nějaké ty vhodné průseky nebo aspoň řeky. To jako kdyby náhodou .... abych věděla, kama se pak (až tedy spadnem a přežijem) dát: :-))). Ono totiž lítat s Air North je samo o sobě obrovský zážitek. Tomu ostatně nasvědčuje i cena letenky: 420 $ za 550 km. 
Když jsme letěli tam, tak to bylo skoro normální, až na to, že letuška mezi námi chodila v lyžařské kombinéze a palčákách (dakota je totiž ještě z 2. světový války nemá dobře fungující vytápění), a kafe či čaj nalévala z thermosky. Na zpáteční cestě to bylo podstatně zajímavější. Letělo nás celých "čtyři" lidí, tři letěli do Dawsonu a jeden Indián do Old Crow (což je vesnice, která má sotva 100 obyvatel a je za polárním kruhem). Naše letadýlko bylo asi pro deset lidí, tentokrát už moderní a vytápěné... Ovšem žádná letuška se tentokrát nekonala, obsluhoval nás sám kapitán letadla a pilot v jedné osobě. Tedy obsluhoval: ... poslal po letadle bednu s popem, vemte si co kdo chcete, a ujal se pilotování, čímž veškerý servis skončil... Takže - takhle my tu cestujem :-))). Alena, Yukon
|
Jinak pokud jsi ve meste, at uz ve Whitehorsu nebo v Dawsonu, tam se komari strikaji. Problem je jenom v busi. No a zvladame, ono to netrva tak dlouho. V polovine srpna uz komari mizi a vystridaji je black flies, male cerne kousaci musky. No a pak je zima a jsme zase v pohode a tesime se zase na leto
