O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

STÁLE NA TO MUSÍM MYSLET... PDF Tisk E-mail
Pondělí, 23 červen 2008
Přejít na obsah
STÁLE NA TO MUSÍM MYSLET...
Strana 2

 

 

 

 

     Rádi bychom se v krátké době vzali, vyhlížíme nové bydlení a již rok "pracujeme" na miminku. A ono to nejde.... Všech těch 6 let marné snahy s bývalým mužem se mi do hlavy vrátilo. Těžko to můžu líčit současnému partnerovi, který je optimistický, rok je pro něj krátká doba, hned šel na spermiogram, který vyšel naprosto fantasticky. Takže mám mladého, chytrého, vzdělaného a po rodině toužícího muže a tíha, že nejde miminko je v mé hlavě, v mém srdci. Po dovolené podstoupím laparoskopii.

 

 

     A mé psychično?? Snažím se před lidmi hrát pohodovou ženu, která je mladá, cítím se na 25 let (a prý i tak vypadám). Ale když ve svém okolí uslyším zmínku, že kamarádka či kolegyně otěhotněla, popřeji hodně štěstí a v soukromí propuknu v žalostný pláč.... Snažím se nezatrpknout, ale ta bezmocnost je k neunesení. Nemám už moc času s těhotenstvím...

Vím, že existují ještě varianty jako inseminace, umělé oplodnění, adopce... To poslední si zatím přítel neumí představit. Touží po vlastním dítěti a říká to při každé příležitosti. Co když si jednou uvědomí, že bude pro něj snažší mít mladší ženu, nezatíženou takovou touhou...?

 

     Tyto těžké myšlenky potřebovaly ven... Lze najít rozuzlení??? Děkuji za přečtení, třeba pro mne někdo najde radu...

 

 

Monika

 

 

Komentáře (26)add feed
nemuzes prijit do jineho stavu : Polarka
protoze si to moc beres. Neslysela jsi nikdy o rodinach, ktere adoptovaly a pak se jim narodilo dite? Uz tam nebyl ten stres..dite...honem! Je mi jasne ze moc casu neni, ale neni to zase tak zly.....mas jeste dalsich snad deset let. Jinak ti moc preju aby ti to vyslo, na druhe strane ta tvoje snaha je strasne krecovita. Dalsiho partnera....a hned dite. Tak nevim....jde ti vic o to dite nez o cokoliv jineho? Snaz se predevsim si rict, ze jedno dite mas a kdyz bude druhe bude to hezke, ale vlastne o nic nejde
červen 24, 2008 02:31
... : Radúza
Taky si myslím , že je to hlavně tvoje psychika , kdo stávkuje.Na druhé straně plně chápu tvou touhu dát novému partnerovi dítě. Uvidíš, jak dopadnou vyšetření, pokud bude vše v pořádku, tak je to vlastně bezva, není co řešit, jen možná zvážit , zda nenavštívit nějakého psychologa.On takový hon na miminko má úplně opačný efekt a taky je pro vztah strašně ubíjející(ale to už znáš). Takže bych se nebála si o tvých problémech s partnerem pohovořit.Pokud je to ten pravý, pochopí to.Mám dojem, že ta jeho touha po dítku v tobě vyvolává pocit , že musíš otěhotnět, jinak zklameš. Ale tak to přece není. Takže hlavně klid a nech věcem volný průběh. Držím moc palečky. smilies/smiley.gif
červen 24, 2008 03:23
Jen krátce : Karel K.
Uf, já se jen pozastavím nad tím, jak Monika prezentuje svou touhu po druhém dítěti.... To už není snad ani touha, ale posledlost a pro jejího partnera povinnost.
Samozřejmě nic proti tomu, pokud někdo nalézá smysl svého života v plzení dětí. Mne by to ale, coby chlapa, dost silně odrazovalo.
červen 24, 2008 06:53
Takovou jsem měla kolegyni : alena puntíkovaná
dělala psí kusy aby otěhotněla..prostě nic. Tak adoptovali chlapečka. Týden ho měla doma a vlítla do toho. Dneska má chlapečky čtyři - tedy čtyři mladé pány. Je to v psychice. Já vím, že se to dobře radí.....ale pokud se na nějaký miminko nevykašleš a nesoustředíš se na něco jiného....neotěhotníš. Nakonec .- jedno dítě už přece máš, ne? A přichází zvolna k pubertě a to tě bude setsakra potřebovat...tak se soustřeďf na ni...i naprosto bezproblémové dítě svou mámu potřebuje.
červen 24, 2008 07:51
Problém je v hlavě : Lidka
Mám pocit, že čtu dopis kamarádky. Jako kdybych ji slyšela vyprávět o své touze po dítěti. Naštěstí její manžel byl chápající a milující, tak všechno její bláznění vydržel. Po spoustě let snažení adoptovali asi pětiletého chlapečka, kamarádka se v něm viděla. A za rok otěhotněla. A pak přišlo i druhé vlastní dítě.
Tak Moni moje rada - užívej si toho, co máš, buď šťastná a važ si každé pěkné chvíle. A jestli Ti to přijde těžké, promluv si o tom s psycholožkou. Pohoda se nedostaví na příkaz, musí se jí pomoci. Tak hodně štěstí.
červen 24, 2008 07:55
Hlavně klid, : David
neupínej se na to tolik. Vyjasněte si se svým skoromanželem, co bude, když se to nepodaří. Jistotu nemá nikdo, měli byste s takovou eventualitou počítat a měli byste být připraveni se s tím faktem případně smířit.
Na druhou stranu: jedno dítě už máte a jsou páry, které marně touží alespoň po tom jednom dítěti. Prostě to hoďte za hlavu: vyjde to, vyjde to - nevyjde to, nevyjde to; berte to, co život přinese.

Pro povzbuzení: Ověřila sis, že ani jeden z vás úplně neplodný není, takže šance je značná. Moje žena měla naše první dítě v 35 a druhé 38 letech a shodou okolností jsem taky o sedm let mladší.
červen 24, 2008 07:58
Karle, : David
asi jsi ve škole nedával pozor, ale smysl života skutečně obecně je v plození dětí. To je zákon přírody. Kdybychom přestali plodit děti, byl by to konec lidstva jako druhu, všechno ostatní je ve srovnání s tím naprosto nevýznamné.
Ale povinné to samozřejmě není, buď v klidu.
červen 24, 2008 08:05
Moniko, : Vodoměrka
nenapíšu ti nic nového, jen to, co jsi slyšela a četla už tisíckrát. Moje spolužačka taky toužila po dítěti. Zkoušeli to s manželem rok, dva, pět let a nic. Podstoupili vyšetření, zjistili jim u manžela špatný spermiogram, pomalé spermie, malé množství, u ní zase objevili vajíčka s neprůchodným obalem, takže se do něho spermie nemohly dostat. Jediné řešení byla asistovaná reprodukce, protože bez cizí pomoci se vajíčko oplodnit nedalo. Podstoupili ji a narodila se jim krásná dceruška. Antikoncepci prý snad ani brát nemuseli, protože de fakto spolu nebyli schopni počít. No a za rok už čekali druhé miminko. Prostě zmizel ten neklid a stres, miminko už měli a tak na to nemuseli myslet, jestli se zadaří tento měsíc nebo zase ne... A miminko přišlo. Dnes už mají na světě holčičky dvě.
Já vím, že se to dost těžko řekne, ale opravdu na to zkus neupínat se.
Buď ráda, že máš fajn přítele a že spolu máte hezký vztah, že má rád tebe a tvou dcerku. Pokud by mu šlo jen o dítě, asi by si od samého začátku našel někoho jiného, ale on je přece s tebou kvůli tobě a ne kvůli budoucímu dítěti.
Hlavně si nežeň do hlavy myšlenky na to, že si někdy později najde mladší ženu, aby mu dala dítě. Ber od života to hezké a těš se z každého hezkého dne, kdy jste spolu. Nikdy nevíš, co tě čeká v budoucnu, tak si užívej všech příjemných chvilek. Přece to za to stojí, ne?
Jediné, co ti můžu poradit, tak si o tom zkuste promluvit, aby tě to uklidnilo. Vím, jak se asi cítíš, můj přítel je o osm let mladší a tohle byla jedna z prvních věcí, co jsem měla na srdíčku, když se náš vztah přesunul do takové té "jiné" kategorie. Také byl svobodný, bezdětný, a dostával se do stádia, kdy už začal přemýšlet o budoucnosti a dítěti. Probrali jsme všechny varianty a nakonec jsme se shodli na jedné věci - když to půjde, bude to fajn, když to nepůjde, tak s tím nic nenaděláme, že nebudeme první ani poslední. Navíc mi i paní doktorka na můj dotaz na případné těhotenství řekla, že do čtyřicítky klidně můžu otěhotnět, když to není první dítě, tak s tím problémy nevidí.
Takže vlastně máš ještě stále čas... tak nad tím nepřemýšlej, i když je to těžké, a zkus se přeorientovat na něco jiného... a ono to přijde samo... psychika je pěkná potvora...
červen 24, 2008 08:35
To: David : Karel K.
Nevím, třeba by to bylo na samostatný článek - hodně teď toto téma řeším s kamarádkou - ale já prostě smysl života v plození dětí nevidím.
A jak jsem psal: pokud se to u někoho změní v posedlost (z čehož mám dojem v tomto článku), tak mi to přijde, slušně řečeno, divné a zvláštní.
červen 24, 2008 09:08
Děkuji všem : Monika
Děkuji moc za vaše myšlenky. Cítím to přesně jako většina z vás, že je to v psychice. Nerada bych, aby to vyznělo, že je to HON na dítě. Svou dcerku miluji nadevše a po rozvodu jsem se vlastně dostala do pohody, přestaly stresy, tlačení na pilu... a důvodů k rozvodu bylo více. Nenaplněná touha druhého miminka to pak jen dovršila.
Popravdě jsem se dostala do zbytečného stresu paradoxně kvůli svému budoucímu muži. Rodina je o lásce a i dětech. Je mladý, přeje si mít své pokračovatele smilies/shocked.gif)) Už jsem se i zeptala, jak by přijal fakt, že by nám děťátko nešlo. Odmítl to s úsměvem tak, že jsou to negativní myšlenky, které se nesplní. Pro adopci bych klidně byla (je už tolik dětí, které potřebují rodinu). Partner nad tím nepřemýšlel a ani přemýšlet nechce. Krev zkrátka není voda. Mužům prý dělá více problémy přijmout cizí dítě. Mé dcerce dělat tatínka nemusí, ona svého má, je jí 10 let a spíš mého partnera bere jako kámoše.
Jsem šťastná, že miluje mě i mou dcerku (je daleko dobrodružnější, moje rodina je z něj nadšená, je vynalézavý, vtipný, společenský, vymýšlí různé bojovky, tajné výlety, v příbuzenstvu máme dětí dost smilies/shocked.gif)))
Své myšlenky směřuji na nové bydlení, takže psychika snaží se odpoutat smilies/shocked.gif)))
Ale snad mě chápete, že jinak bych jeho i mé přání brala v 20-25 letech (kdy je na všechno spoustu času) a jinak v 36 letech.
červen 24, 2008 09:13
smajlíky : Monika
omlouvám se za chybně vybrané smajlíky. Měly se usmívat. smilies/cheesy.gif
červen 24, 2008 09:21
:-) : Vodoměrka
Tak buduj své nové hnízdečko... my taky rekonstruujeme byt a nemá to jaksi konce... ale už nám vyměnili okna, stará malba je oškrábaná a už začínáme malovat finále,koupelna už se taky rýsuje, i když vana stále ještě stojí v obýváku, podlahy jsou zatím jen v krabicích, linka je u stolaře, ale do týdne už bude stát na svém místě a konečně se dočkám i myčky na nádobí, už stojí v průjezdu u tatínka doma... tak jestli tě čeká taky takové budování hnízdečka, tak na to nebudeš mít ani čas, ani chuť.. a to by v tom byl čert, aby se to pak nepovedlo... většinou to přijde v době, kdy to ani neplánuješ, ani nečekáš... tak držím palce... smilies/wink.gif smilies/smiley.gif
červen 24, 2008 09:31
Moniko, doporucuji pujcit si knihu Indiansky beh od Terezy Bouckove.. : mila1
a pochopis, v cem je u Tebe problem.
červen 24, 2008 10:39
Jenže jak se odpoutat? : Barakuda
Přiznám se, že jsem v podobné situaci, snažíme se s manželem o dítě a ono nepřichází. Bohužel ještě žádné nemáme. Vím, že by bylo dobré soustředit se na něco jiného, ale je to opravdu těžké, najednou se nám zdá, že svět je plný malých dětí a těhotných žen. Můžu říct, že Moniku naprosto chápu, protože udržet emoce na uzdě a "myslet na něco jiného" prostě někdy nejde...
červen 24, 2008 10:59
Nejsi sám Karle, : David
kdo nevidí smysl života v plození dětí. Je to filozofie, která se pomalu rozšiřuje v celém západním světě.
Nechci ten postoj hodnotit, nicméně faktem je, že z hlediska evoluce je to filozofie naprosto zcestná - její nositelé ji nebudou mít komu předat. Nahradí je ti s opačným názorem. A nebudou to asi lidé, kteří sdílejí naši kulturu.
červen 24, 2008 11:47
... : Monika
Milo, děkuji za tip. Určitě si knížku seženu, dívala jsem se na internet, o čem kniha je smilies/wink.gif.
Vodoměrko a Barakudo, mluvíte mi z duše. Přeji Vám splnění snů. Jak se říká, každý je strůjcem svého štěstí. Já ale dodávám: "Je, ale jen do té míry, kam to Bůh (či osud, karma, energie, každý ať si doplní, čemu věří) dovolí. "
Děkuji Bohu za dceru, jsem i smířená s tím, že druhé dítě mi nemusí být dopřáno... V tom přídadě se časem ukáže, jak silná a hluboká láska je mého budoucího muže.
Doufejme, že je silnější.
Nejsem ale naivka a reálně vím, že vlastní dítě velmi chce. Což je hezké, je spousta mužů, kteří to odmítají a k vlastním se kolikrát neznají....
červen 24, 2008 12:26
Moniko, jeste bych zkusila jednu vec : mila1
Poptej se ve vasi nemocnici, zda tam necvici nejake sestra metodu Mojzisove, to je takova serie cviku, ktere pomahaji pri otehotneni. Vyhodou je, ze tohle cviceni TI nemuze nijak uskodit, naopak, zbavis se bolesti v zadech a celkove se krasne protahnes. Mne to tedy pomohlo smilies/wink.gif
červen 24, 2008 13:07
nejen pro Milu1 : Monika
Děkuji za další tip, cvičení podle Mojžíšové jsem rok prováděla. Cvičitelka na své druhé dítě čekala 15 let (pomohly ji právě tyto cviky) a věděla přesně, co cítím. Chápala, že přání mít druhé dítě pochopí jen ti, kteří tím procházejí. Protože takové ty rady "už jedno dítě máš, druhé nepotřebuješ", jsou dost mylné.

Jen málo kdo pochopí, že přání mít druhé dítě je stejně silné jako při dítěti prvním.
Mateřský pud nejde přemluvit či přebít argumenty, že na "TO" mám prostě přestat myslet.

Hodně s tímto tématem souvisí i diskuse u článku "Po třicítce život přece nekončí".

Je to dobou, že mladší muži vyhledávají starší ženy?? I když slovo "starší" bytostně nesnáším smilies/undecided.gif.
Všechno je v životě relativní, i věk smilies/grin.gif. Někdo je pro někoho mladý, pro někoho zas už starý.
Proč se věkem vůbec tolik zaobíráme??
Vždyť žijeme tak strašně rychle...

červen 24, 2008 13:35
Taky jsem byla v podobne situaci, : Helena C H
podarilo se nam otehotnet nejdrive po 3 mesicich (coz je podle me velice dobre), jenze se to zvrtlo a velmi rychle skoncilo, pak znovu, po dalsim pul roce a zase stejne. Zacala jsem si trosku zoufat, ale doktori me ujistovali, ze je to normalni, ze se to muze stat, proste smula. Pak se nam rok nedarilo nic, no a podle me to bylo to prave proto, ze jsem se moc snazila a moc na to myslela. Jenze i pres vsechny dobre minene rady, abych na to prestala myslet, ze to pak pujde samo, to proste neslo. Tak, i presto, ze k tomu nebyl zadny biologicky duvod, jsme zkusili tu inseminaci. Prvni mesic nic. Hned na zacatku jsem se zeptala doktora, jestli si to jeste muzeme doma "posychrovat". On rekl, ze vzhledem k tomu, ze je vsechno v poradku se mnou i s manzelem, tak ze nevidi duvod, proc ne. Tak ten druhy mesic jsem na nejake ovulacni testy necekala a odhadla jsem, kdy to asi bude a zacali jsme o neco driv, tedy ne az den ci dva pred ovulaci. Celou dobu jsem se snazila manzela svadet (i v prubehu toho neuspesneho roku). Nekdy jsem mu ani nerekla, ze se blizi ta doba v mesici, abychom z toho nemeli "musarnu". No a kdyz prisla ovulace a inseminace, tak diky tomu domacimu vykonu byl spermiogram trosku nizsi, ale porad jeste dobry.

No a ted si holky, co chcete prijit do jineho stavu, prectete, co se stalo. Kdyz mi rekli tesme pred inseminaci, ze ten spermiogram je nizsi, tak jsem si rekla: "Do Prcic, tak tento mesic zase nic." Ale rekla jsem si taky, ze se na to muzu vykaslat, abych se s tim trapila, ze si holt pockam na dalsi mesic a na vsechno jsem prestala myslet, pouze jsem cekala na menstruaci. Mela jsem jit po 14 dnech na tehotensky test (krevni), ale zrovna jsem onemocnela dost silnym nachlazenim, tak jsem se na to vykaslala. Protoze jsem brala pro jistotu progesteron (i kdyz hladina byla vcelku normalni, ale doktor rekl, ze to nemuze uskodit), tak jsem potrebovala vedet, jestli mam vysadit, aby mi mohla prijit menstruace. Tak jsem si udelala domaci test. Pocurala jsem tycinku a zacala si cistit zuby behem te dvou, triminutove lhuty, nez se test zabarvi tak ci onak. Po chvili (ani ne po minute) mi bezdecne sklouzly oci na tycinku a malem jsem polkla kartacek. Vysledek nebyl jen tak mdle pozitivni, jako pred tim. Byl tak tmave modry, jak to jen slo a to bylo jen 14 dni po uvolneni vajicka, tedy zhruba v den "zmeskane" menstruace. No a ted uz jsem na zacatku sedmeho mesice, a (klepu do dreva) vsechno je v naprostem poradku.

Verim tomu, ze protoze jsem se vnitrne uvolnila a rekla jsem si, ze tento mesic to nebude a ze na to kadi pes, tak se to zrovna podarilo. Takze nezoufejte a zkuste se od toho odpoutat aspon takhle, kdyz uz na to nejde schvalne nemyslet (coz nejde, to vim!).

Moji kamaradce se stalo neco podobneho, ta ale na tom byla o moc hur, byla na sedmem umelem oplodneni a kdyz bylo jen jedno slusne vypadajici oplodnene vajicko, tak si rekla, ze na to kasle, ze teda bude mit adoptovane deti (uz meli davno zazadano a mela na ne dojit rada) a ono se to jedine vajicko ujalo. Tak asi tak.
červen 24, 2008 15:07
moje kolegyně z cvestovky na tom byla hůř. : alena puntíkovaná
šest let se snažili o dítě - zkumavka neexistovala...bylo to v sedmdesátých létech, chodila na různá cvičení...atd.atd. - až jí našli myom, kterej údajně bránil početí. Udělali jí vejškrab a za čas přišli na další myom. U čtvrtéh myomu jí ruply nerby a řekla, že radši chcípne, než tohle asolvovat znovu. Pak začala po ránu zvracet, tak šla k obvoďákovi - ten jí dal kapky na žaludek a když začala tloustnout, tak jí poslal na endokrinologii - no, co vám mám povídat - byl to kluk, 4 kila patnáct. Takže je docela dobře možný, že holka mohla mít už čtyři děti - který se holt zpočátku maskovaly jako myomy.
červen 24, 2008 15:29
Baracudo, to se ti nezdá... : Káča
...v současné době svět skutečně JE plný malých dětí a těhotných žen. U Apolináře mají termíny "vyprodaný" do půlky ledna. smilies/cheesy.gif
červen 24, 2008 17:15
Moniko, Baracudo : Helena C H
vim, ze je muj predchozi prispevek dost dlouhy, ale stoji za to ho aspon prelitnout, treba Vam to trosku pomuze.

Taky jsem si koupila knizku o akupunkture a DVD s cvicenim jogy pro zplepseni plodnosti, no a nez jsem precetla druhou kapitolu a nez jsem vubec strcila DVD do prehravace, tak jsem byla tehotna. Ale oboje bych doporucila zkusit, jine zeny s tim maji skvele zkusenosti, samozrejme tu akupunkturu u odbornika, ja si ji taky nehodlala delat sama. smilies/smiley.gif Muze to treba pomoct i jako placibo efekt (ta akupunktura). Joga zase pomaha jednak zlepsovat flexibilitu a jednak, coz je hlavni, relaxuje. Relaxace snizuje stres a tim prospiva celkove dusevni pohode, ktera je k poceti dost nutna. Ja ted chodim na prenatalni jogu a je to bezva. Nekdy se mnou cvici i miminko. smilies/smiley.gif
červen 24, 2008 17:32
Heleno,Aleno : Monika
Moc Vám děkuji za inspiraci a pohlazení smilies/cheesy.gif.
Taky už jsem došla do stádia, že se na "to" můžu vykašlat.
Včera jsem shlédla starší dokument "Vytoužené děti", kde jsou příběhy několik dvojic, kteří přišli o děti, nebo nemůžou mít děti, prodělávají neúspěšné oplodnění a byly tam i rozhovory s maminkami, které chtěly dát své děti hned po porodu k adopci. Zajímavý dokument... a většině dvojicím právě pomohla podaná žádost o adopci smilies/cheesy.gif. Škoda jen, že trvá adopce tak dlouho a lidi podstupují traumatizující psychologické testy.
Naděje umírá poslední.
Tak se všichni držte.
Co se má v životě stát, to se stane.
A co nemá stát, to holt neovlivníme. Bezmocnost by měla být kompenzována se smířením.

červen 25, 2008 08:34
Zita Kabátová : Jel
Krásná herečka z černobílých filmů měla jediné dítě ve 44 letech, tuším, že se jí narodilo někdy v padesátých letech, takže stále není pozdě :-)
červen 25, 2008 08:43
Zkus Tantra-jógu pro ženy : Romana
Tento rok jsem začala jezdit na víkendovou tantra jógu pro ženy. Nejen, že se velmi dobře odreaguji a vypnu tak, že se mi nechce ani vracet domů. Na kurzu se hodně procvičuje i pánevní dno a mnoho žen velmi kladně hodnotí výsledky cvičení. Koukni se na www.tantra-joga.cz (Mohendžodáro - tantrické cvičení pro ženy)
Já jsem nadšená, možná budeš i Ty.
červen 25, 2008 09:26
moje kamarádka : alena puntíkovaná
v pětatřiceti nečekaně otěhotněla - dvě děti už měla (jeden kluk končil základku, druhý byl na gymplu) - poté, co se zúčastnila nějakého ezoterického kurzu, kde je učili čerpat energii ze země. Napřed myslela, že má rakovinu, nebo vředy, protože ji bolel žaludek a zvracela, kudy chodila. No - byla z toho holčička Josefínka. Takže - nikdy nevíš. Jak se říká - když pámbu dopusí i motyka spustí. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červen 25, 2008 10:36
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]