|
 Cítil jsem se kdysi jako Jozef z onoho příběhu Jozef a Susu. Odcizili jsme se se ženou a ta si našla jinýho. Já vyváděl, přeháněl (trošku se v tobě Jozefe poznávám), přehnaně žárlil - ještě v době, kdy s dotyčným má žena ještě poměr neměla. No a pak se to stalo, řekla mi že fakt začala sexuálně žít s jiným...
Chtěl jsem se rozhodně rozvádět - žena nikoli, řekla mi, že sice dělá asi blbost, ale bezvýchodnost musí řešit únikem z reality, chápala že mě to bolí, ale ať přestanu vyvádět a dám jí čas... Byl jsem na dně, hubnul jsem, všimlo si toho okolí. Obrat způsobila naše rodinná přítelkyně. Dost tvrdě mě začala konfrontovat s realitou, a že si budeme na její otázky spolu odpovídat: Kdo je na kom víc citově závislý? - Ty na ní... Myslíš že tě už nemiluje? - Ano, asi míň ale ráda mě má... Fakt bys chtěl do konce života žít už bez ní? - To asi ne.... Když má druhého, aby si teď tzv. "pomohla", myslíš, že ho bude mít nafurt??? - Spíš asi ne... A kdo je na kom víc sex. závislý??? - No, já na ní... A Kamila (naše rodinná přítelkyně) to rozťala za mě. Ženy se drž(!), snaž se k ní být daleko víc pozorný než doposud, nauč se respektovat, že má milence, ale rozhodně se s ní o něm nebav - neunesl bys to ustát a věř, že když jí budeš přát štěstí, tak se štěstí vrátí k vám oběma (Kamila si neodpustila peprnou poznámku - nebo k vám všem třem.). Pomlčím o sexuálním soužití, ale celkově měla Kamila pravdu. Naučil jsem se dokonce ženu daleko víc vnímat a respektovat její rozhodnutí. Pozitivum krize se projevilo v naší komunikaci. O spoustě věcí se nyní vzájemně domlouváme a hledáme SPOLEČNOU odpověď. (Dřív, když jsme se nedohodli, jeden se vždycky naštval a udělal to po svém, popravdě, tím častěji naštvaným jsem byl já.) Dnes se většinou dohodneme, a pokud ne, pak "galantně" uznám manželčinu pravdu. Dost často se mi to nelíbí, ale nedám to na sobě znát. Jak to pak trefně okomentovala Kamila: "Před vaší krizí jsi chtěl být bezhlavě hlavou ty, a výsledkem byly manželčiny ústupky, ale spokojeni jste nebývali ani jeden. Teď, co ti žena ego převálcovala, poslechneš spíš ty ji a procento vaší kolektivní spokojenosti máte cca na 75%, to je ale dobrý výsledek, nééé?" Tahle má rada asi nemůže být univerzální, ale myslím si, že když ženská neví co chce, tak by to měl vědět chlap a měl by začít v nějakém (promyšleném) směru jednat!!!, a nenechat se zviklat hysterickými výlevy, které očividně postrádají rozum a postrádají i jistotu srdce!!! Když ale má muž ženu, která nemá primární záměr ubližovat a má na víc ve věci jasno (byť původně "krizi" způsobila) - tedy ví přesně, co vlastně chce, kdežto chlap se naopak z toho cítí zaskočen, poškozen a ublížen, pak by dle mého názor neměl vyvádět, a raději by se měl nechat tou ženskou (alespoň přes tu nejhorší krizi) pevně vést... a rozhodně jí věřit. Mě se to vyplatilo.... Robo
|
nemá,nemá,nemá 
