|
 Milá Kudlanko a všichni vy neznámí, co mě pomáháte držet se psychicky nad vodou. Koukám do monitoru a nevím, co psát. Připadám si jako kdybych dostala nějaké silné oblbující prášky, jsem úplně mimo a dneska v práci asi nebudu nic moc platná. Ale jsem ráda, že nemusím být doma. Naštěstí nedělám nic zas takového, abych byla nebezpečná :-).
Nevím, jak bych to popsala. Když jsem se rozváděla, chtěla jsem se ho zbavit. Když mi parter umřel, byla jsem nešťastná, zoufalá, ale věděla jsem, že je konec, že mi po něm zůstaly krásné vzpomínky, že na něj budu moct vzpomínat v dobrém. Ale nikdy bych nevěřila, jak může bolet takové zklamání, jako jsem zažila teď. Nedokážu o tom ještě moc mluvit, ale když už jsem to slíbila: S mou dcerou se jednou náhodou sešli ve městě, šli spolu pak do kina a v krátké době to jejich prý "kamarádství" přerostlo v "něco víc". Oba si to vyčítali, ale současně nějak nechtěli skončit, naopak jim to báječně vyhovovalo. Já ho vůbec nechápu, protože celou tu dobu jsme se normálně milovali! Nebylo nic, co by naznačovalo, že "má jinou", ach jo. A ještě jedno, řekl mi, že moje dcera už ani nebyla panna, že do toho šla s plným vědomím... Dnes si prý začne hledat jiné bydlení a slíbil, že než se odstěhuje, tak ... Já nevím, chodil vlastně z jednoho pokoje do druhého, stále mi to hlava nebere. Vůbec jsme se nehádali, já nebyla schopná. Vlastně jsem si připadala jak někde na úřadě, kde něco vyřizuju, jen mi stále hučelo v hlavě: "JE KONEC, JE KONEC". Jo, domů nešel, šel ke kamarádovi. Dcera byla doma a zase jsem nedokázala nějak ječet. Já se bála sama sebe, ale najednou jsem se, i ve svých létech, cítila stará, vůbec to nechápu. Prostě stála tam proti mně jak nějaká cizí naštvaná ženská, která brání "svou velkou lásku!". A jako kdyby to byl úplně někdo jiný, vůbec ne ta moje holčička. Říkala mi věci, o kterých bych ani nevěřila, jako by ji bavilo mi to všechno říkat, kde a s kym kdy byla a že já "nemám páru o životě". A rozhodně že se ho nevzdá, že se tak dohodli a že už mluvila i s tátou!!! - který na ni mimo alimentů celé roky kašle!!!! - a že jí buď nechá bydlet u babičky, nebo že se odstěhuje "k příteli". A pak se sebrala a asi na dvě hodiny odešla. Ráno šla do školy jakoby nic. Tak vůbec nevím, co dál. Jednoznačně s ním je konec, a asi hned tak někomu už věřit nebudu. Teď jen nevím, co s dcerou? Krystýna
|
- nikde jsem neříkala, že by do ní měla "hučet", naopak jsem výslovně napsala, že by jí neměla soustavně vyčítat, ale že by to mělo být vyřčeno nahlas. 
