|
 Dobrý den všem :-) S mým partnerem se známe dva roky, před dvěma měsíci jsme se zasnoubili. Nebudu to dlouze rozebírat, rozumíme si, jsme štastní a plánujeme společnou budoucnost. Problém je v tom, že naše ložnice je skoro dokonale sterilní, prakticky spolu nespíme.
Za celý čas, co jsme spolu, jsme měli sex možná tak 20x, ale myslím, že je to spíš míň. Jsem mladá temperamentní holka, sex mám ráda, milování mi hrozně moc chybí.... S partnerem jsem o tom "mluvila", tedy spíše jsme se pohádali, naštěsti s tím koncem, že problém se pokusíme nějak vyřešit - tak, aby to přišlo spontánně, žádný tabulkový rozpis milování. A ono to přišlo...2x!!!!!!...jednou v březnu a vítězoslavně na 1.máje :-))))) jo, opravdu - nevím, jestli mám brečet, nebo se smát, kazdopádně jsem na tom psychicky dosti špatně, chvíle štěstí střídají deprese a konstruování si v hlavě, jestli partnera vůbec přitahuji, cítím se méněcenná.... asi víte, o čem m luvim. Na to, abych třískla rukou do stolu, jednak svého partnera moc miluji a nechci od něj odejít kvůli sexu a jednak si nechci sex vynucovat a milovat se s pocitem, že pro toho druhého je to "povinnost". ANO, ANO, ANO... přirozenost a spontánnost, tak by to mělo být, tak to však bohužel vždycky nefunguje a můžou se s tím ohánět jedinci, kteří si netřískají hlavou o stěnu a neřvou v noci tajně do polštáře. Jak se říká, čeho je moc, toho je příliš, jsem rozhodnutá s patnerem znova promluvit, nevím však, jak to mám udělat, aby necítil z mé strany nátlak, ale zase neodsunul náš problém do outu, ale zamyslel se taky trochu nad sebou a nad mými pocity a potřebami. Díky za každý názor, za vaše rady... Goldie
|
podle mne se sex přeceňuje.
