|
 Tak jsme se o víkendu (bylo to začátkem června) vypravili i s našimi odrostlými dítky do vísky Vysoká Srbská, abychom zde v lůně přírody, pár kroků od polských hranic, užili klidu, zeleně a pohody. To jsme ovšem nevěděli, co nás čeká a nemine. Že víkendování proběhne za asistence policie ČR totiž nemohl předvídat ani ten největší vtipálek mezi námi...
V sobotu propuklo krásné počasí, nebe jasné, nikde ani mráčku. Měli jsme naplánovanou recesní akci "Návrat do raného mládi v pionýrských krojích". Zázemí bylo u našich přítel na chalupě, a měli jsme mít možnost trávit celou sobotu v bývalém pionýrském táboře, vzdáleném pár kroků od chaloupky, aby to mělo styl i v kulisách. Každý posháněl po půdách, burzách a skříních co měl dobového, a že vybavenost byla! Těsně před odjezdem jsme se od starosty obce Vysoká Srbská dozvěděli, že si tábor pronajímá skupina lidí, kteří zde s dětmi budou opékat prase - dostali přednost, kšeft je kšeft. Aspoň jsme si tam mohli uvařit v těch jejich velikých hrncích na velikých plotnách a uložit zásoby ve velikých lednicích. Nicméně nás to nezdeptalo a v sobotní ráno jsme přikročili k realizaci vytyčeného programu. Vztyčili jsme státní vlajku a za zvuků břeskných písní Michala Davida, s úvodní spartakiádní skladbou Poupata, jsme vyběhli ve cvičebních úborech (chlapci bílá tílka, červené trenýrky, dívky bílá skampola, modré trenýrky s kapsičkou) a nastoupili jsme k rozcvičce. Jelikož ta se dopředu naplánovat nedala, byla to dost kůlna, ale kázeň se udržela. Naše velké děti i se svými partnery se zatím lámaly smíchy, fotily a filmovaly. Pak jsme se sebrali a tak jak jsme byli, jsme si došli do pionýráku pro zásoby, aby si ta druhá parta nemyslela, že jim tam starosta podstrojuje... na dvorečku už tam byli takoví lebkouni holohlaví, potetovaní a stavěli velký stan. Volali jsme na ně: "My k vám teda nepatříme!" aby si nemysleli. Koukali na nás velice nepřívětivě - to jsme ještě nevěděli, PROČ… Po dobrém obědě jsme si odpočinuli, odříhli, přestrojili se do pionýrských krojů, jeden druhému upravil pionýrský šátek, a za zvuků Internacionály provedli seřazení pod vlajkou, abychom zde složili pionýrský slib. Přečetla jsem jej pevným hlasem, na závěr zvolala : "Tak slibujem!", skupina pokročilých pionýrů a pionýrek zopakovala a zasalutovala. Vážnost situace byla opět narušena nezřízeným veselím přihlížejcího potomstva. Oni se jen bavili, což je dobře, my to pojali sentimentálně s dobrým pocitem, že toto už je definivně za námi a už si z toho můžeme dělat akorát kuličky a recesistickou akci. Na závěr byly předány ještě nějaké medaile, dostavila se soudružka z NDR jako družební návštěva, revoluční písně dozněly a my jsme se odebrali konzumovat slivovici. Za chvíli poté dorazil starosta se zprávou, že ten tábor byl pronajat skupině neonacistů, kteří se takto pochopitelně neprezentovali, a málem plakal: Telefonoval mu někdo z televize NOVA, co že to tam má za divnou vesnici, hnízdí tam neonacisté a vedle komunisté, náckové se tam zabarikadovali a pouštějí jen zvané, my že zase pouštíme Píseň práce a Interancionálu... za ním přiběhla uřícená starostová, jestli bychom aspoň nestáhli tu vlajku, aby to náckové nebrali jako provokaci. Tak to jsme tedy odmítli, jsme tady doma, jsou tu Čechy, a vlajka na stožáru prostě zůstane! . (omluvte zhoršenou kvalitu obou videí - jsou to pouze ilustrační relikvie - a vůbec ne parta Wendy&spol.) Oba viditelně zešedivěli, tak dostali aspoň kus masa na tácku. Pak přiběhl reportér z ČTK, následoval jej investigativec z NOVY. Na silnici stáli dopraváci a každého lustrovali. A zase tu byl starosta, jestli by si u nás chlapci z pražské zásahovky nemohli zaparkovat vozidlo. Mohli. Už jsme se začínali trochu bát. Zvláště, když jsme si vzpomněli, jakým razantním způsobem jsme ty odvedle ráno ujistili, že MY k nim tedy nepatříme... skutečně klidný pohodový víkend na polských hranicích, to se nám tedy termínově moc povedlo! Kolegyně J.R. prohlásila, že se jde uklidnit do lesa, vzala psa na voďák a šla. Vmžiku byla zpátky, že jí v lese odchytil nějaký reportér a položil jí otázku, co si myslí o shromáždění těch lidí v táboře. Sdělila mu, že to jsou pěkný paka a vrátila se rychlým krokem. Jelikož došlo pivo, nabídl se hostitel, že skočí ještě do místní hospůdky. V tom rozrušení z událostí zapomněl, že je ještě v pionýrském. Nějací cyklisté si jej velmi nevraživě prohlíželi a tak se také urychleně navrátil. No co vám budu vyprávět, sundali jsme krůty z ohně a dali jsme si do nosu, mohlo to být také naposledy, že... tak jsme si říkali, že ve zprávách se možná večer dozvíme, jak se zase policii s vypětím sil podařilo udržet od sebe dvě skupiny extrémistů. Zprávy jsme bohužel nestihli a v novinách 9. června byla zmínka jen o neonacistech… Wendy, pionýrka v. v.
|
