|
 Ahojky, kudlanky a kudlánci, nějak se mi ten život zamotal. Asi před pěti lety jsem se zamilovala do svého tehdejšího ženatého kolegy; je to nádhernej chlap, sportovec, starší o 7 let. Já malej zobáček v nové práci, ale časem nějak začaly tát ledy, a vzhledem k tomu, že jsem celkem taky nadšenej sportovec,
měli jsme spousty společných témat a taky prostě jednou přeskočila jiskra a jiskří to už těch 5 let skoro pořád... Měli jsme nějaký ten románek, ale je fakt, že jsem nikdy neřešili jakoukoliv budoucnost. Taky je pravdou, že jsem asi nikdy neřešila jeho manželství, ještě před jakýmkoliv naším sblížením o ní nikdy nějak zvlášť nemluvil a věděla jsem, že už to tam prostě nefunguje; ale že má syna, na kterém mu mu záleží úplně nejvíc a podle mě. kvůli němu nikdy ani odejít nechtěl. Dokonce mi ho jednou jeho manželka na jedné firemní párty po pár drincích sama nabízela (nemůže ale o nás nic vědět). Ale já jsem si pak našla př ítele, který je ode mě mladší skoro o 3 roky a zároveň dala výpověď z práce, protože jsem to chtěla mít s tím kolegou absolutně ukončený. Protože u nikoho jinýho se mi v životě nestalo, abysme se na sebe dívali, jiskřilo to jako stožáry při bouřce a rudli jako puberťáci, teda stalo, ale ne intenzívně celých pět let. Po mém odchodu z této práce jsme se občas vídali, ale čistě jako kamarádi; já měla skvělej vztah a bylo mi fajn a pak se to nějak všechno nějak zamotalo. Umřel mi táta, já se z toho dlouho vzpamatovávala, a vzpamatovávám doteď a jakejkoliv chlap mi byl celkem ukradenej, pak jsem se dala trošku do kupy a začala zas žít, už jsem si tak nějak s přítelem plánovala svatbu, děti, myslela jsem, že to cítí stejně jako já. A pak jsem si jednou telefonovala s bývalým kolegou a on se mi tak mezi řečí zmínil, jestli neudělal chybu, že se mnou není, kdysi jsem na tuhle větu fakt čekala, teď mě to zaskočilo, že to bylo konečně vysloveno... už předtím mi nějakou dobu dával najevo, že se mu pořád líbím a svým způsobem žárlil na mého přítele, ovšem - je stále ženatý a já se ho ani neptám, jak to v manželství má. Samozřejmě mi ta jeho věta z telefonu ležela v hlavě, ale ne moc dlouho, protože ani ne za 24h, se mi můj přítel svěřil, že neví co má dělat, že má pocit, že se buď musíme vzít nebo se rozejít a že vůbec netuší, jestli se už chce takhle vázat. Nějak jsem to nezkousávala, ale uklidňovala se tím, že má jen zimní depku a že je mladej a že je asi normální, když teď ještě chvíli tápe. Tak jsem to nechala být, žili jsme spolu dál, ani jsem si neuvědomovala, že by byl nějaký problém. Jenže on už se rozhoduje skoro 5 měsíců a připadá mi, že pořád neví co by, což se samozřejmě projevilo na oslabení mých citů k němu a je to teď jak na vlně, a bohužel si musím přiznat, že vůbec nevím, jestli jsem ještě tak šíleně zamilovaná. Mezitím jsem byla častěji v kontaktu s bývalým kolegou, kterýho stále víc opět zajímám, a on zas zajímá mě, ovšem zatím je to všechno jen mezích platonie, i když už od něj návrh padnul a teď jasně čeká jen, co udělám já... jenže mám strach, že mu vlastně jde jen o sex a já udělám nějakou totální kravinu. Je mi 31, už bych chtěla rodinu a mám teď kolem sebe asi úplně dva nevhodný chlapy. A tak se v tom tak nějak plácám, s přítelem to nějak nedokážeme rozseknout, a čím dýl to bude trvat, bojím se sama sebe, že mu nakonec dokážu bejt nevěrná... což jsem si myslela, že bych nikdy nedokázala. A úplně upřímně teď přiznávám, že vůbec nevím, kterýho z nich chci vlastně víc. Vím, že mi pomůžete nějakou správnou radou, protože vy nemáte „zastřený pohled", a taky to tu berete opravdu vážně. Předem díky za jakoukoliv racionální odpověď. Marcela
|
, jaký překvapivý zjištění, žejo. Takže buď mezi svejma favoritama takovýho chlapa vidíš, nebo ne. A podle toho bych se zařídil.
