|
 Ahoj kudlanky a kudlánci, tak se musím pochlubit, že se naše rodinka najednou rozrostla o dva človíčky - Matyáška (16. 4.) a Anduličku (14. 5.). Dnes se u nás všichni sešli, aby mimásky představili prababičce a - jak syn podotkl - taky psovi a kocourům, kteří jsou přeci důležitou součástí naší rodiny a budou se prý aktivně podílet na výchově... 
Nebojte, nebudu se rozepisovat o kráse a dokonalosti miminek, to přece všichni známe, že naše děti či vnoučata jsou prostě absolutně nejúžasnější. Ale - vytáhla jsem starý fotky a porovnávali jsme podobu, vzpomínali na ty, kteří už s námi nejsou, aby se s námi radovali a dohadovali jsme se, po kom ta naše nová robátka budou krásní a chytří. Protože v tomto mám teda jasno, že :), šla jsem udělat kafčo a s sebou si vzala fotku své babičky. Babičky, u které jsem žila do svých šesti let a do patnácti u ní trávila každou volnou chvilku. 
No - moje babička se narodila v roce 1899, měla pouze základní vzdělání a celý život pracovala na poli. Dost těžce. Z dnešního pohledu tedy život nic moc. Ona ho ale přesto prožila s obrovskou důstojností a dokázala kolem sebe šířit jenom lásku. Nevychovávala příkazem, mentorováním, vychovávala opravdu příkladem. Jestliže se pan Fulghum všechno, co potřeboval, naučil v mateřské školce, mne toto všechno naučila moje babička. Naučila mě úctě ke všemu živému, úctě ke stáří, úctě k práci. Naučila mě, že láska se nedá ani koupit, ani prodat. Naučila mě - no prostě opravdu úplně všechno. 
Víte, ona zemřela v 91 letech za plné duševní svěžesti a zůstal po ní - mimo naší lásky - nedopletený polštářek. Protože jak říkala: „to, že je mi tolik let, ještě neznamená, že budu sedět s rukama v klíně". Asi se nedá vyjádřit několika větami, co všechno k ní cítím, za co jí vděčím. Tak si říkám - pokud bych já byla schopná předat svým vnoučatům aspoň část toho, co jsem dostala od své babičky - mám v tomto životě splněno. Koukám oknem na tu svou bandu milovanou, jak se se smíchem přetahují o fotky a dělám bleskovou inventuru: čtyři generace - dvanáct lidičků - pět psů a dva kočci - to není zase až tak špatná bilance... Je mi slunečno a nejen proto, že dneska opravdu svítí... *skaz*
|
tím měl mazanou prdelku... dostalo se to v lékárně, taková žlutá mast, vonělo to děsně krásně (no - jako ondřejovka), tak nějak levandulově... mazaly se tím celá miminka, zapařené zadky, prostě skoro všechno... 
