|
 Milá Kudlanko, i já jsem se rozhodla ti napsat. Nedoufám moc, že mi můj problém někdo vyřeší... Ale názory ostatních jsou někdy aspoň nápomocné. A jaký je můj problém? Nevěra. S partnerem žiji více jak rok, známe se dva roky. Prošli jsme si určitým vývojem a fázemi, z čehož už jednou jsem měla podezření z nevěry.
Známost z internetu, nějaká schůzka proběhla, smsky... ale nějak jsem to ustála a partner se zklidnil, takže to na čas skončilo. Zhruba na půl roku, kdy byl klid, žádné náznaky nevěry. Jednoduše se zdálo, že jsme to překonali. Až v poslední době, zhruba během dvou týdnů, začínám pozorovat změny, nijak razantní - sem tam jde s telefonem a počítačem na toaletu, chodí později spát něž já, což nebývalo zvykem... Takže první co mě napadlo, internet - a to se mi potvrdilo záhy. Dnes již vím, že je tu reálná osoba (slečna...) se, kterou si vyměňuje lechtivé smsky a plánuje setkání... Takže předpokládám, že chuť se vidět se a stýkat, se bude stupňovat. Nejvíc mě užírá to, že se doma chová normálně, všechno, dá se říct funguje tak, jak má..... navíc z charakteru profilu na internetu a z smsek je jasné, že mu jde spíše o chuť na flirt a zájem o sex. Nevím, jak zareagovat... argument, že něco vím, neobstojí. A také samozřejmě vím, že pokud to není nic vážného (prozatím), nevěru nepřizná... (tím, že by se přiznal, by náš vztah asi skončil, což on nechce - myslím, že je vcelku i spokojen s naším vztahem - jenom potřebuje rozptýlení....?? A další - dostala se mi příležitost si s mým partnerem popovídat po chatu, aniž by věděl, že jsem to já, jednoduše jsem se vydávala za nějakou slečnu, která hledá flirtík, apod... No a po vzájemné komunikaci na chatu, kde jsme si psali, mi přiznal, že hledá zpestření, že to zahýbání (pokud se udrží pod pokličkou) je vlastně jen rozmar, a že doma mu všechno s partnerkou (se mnou) funguje. Ale touha, s jakou se seznamuje a hledá nezávazný sex, se opravdu nedala zapřít. No, v první chvíli mi z toho bylo pořádně zle.. Já jsem předtím jen hledala nějaké chyby u sebe, ale teď vidím, že jeho jenom pálí dobré bydlo... Protože jak říkám, docela nám to funguje, sexujeme, atd.. žádný závažný problém... Co teď?, říkala jsem si, že bych zkusila bojovat, stejně nemám co ztratit, pokud by se nepovedlo, je jasné, že je lepší to ukončit (i když vím, že to pro mě nebude jednoduchá cesta, neumím být sama, atd.). Ale spíš mi dělá problém vymyslet, jak bojovat. Bohužel patřím do kategorie žen, které jsou hodné - prostě nejsem a neumím být žádná mrcha, takže nemám páru, jak na něj, co by ho trošku donutilo, aby měl nejistotu a tak...Vím také, že to částečně prameni z toho, že mě má jistou. Také musím ale ještě napsat, že kdysi i své ex přítelkyni býval nevěrný, takže otázka, jestli on by se změnil, nebo je to v něm nadosmti - je asi nasnadě... Děkuji vám všem za radu, Petra
|
a k tomu bydleni a dostavovani... hmotne statky nie su v zivote to najdolezitejsie, to sa da oplakat. Vzdy je to lahsie, ako plakat nad dietatom, ktore opustil otec a to Ti seriozne hrozi.
