|
 Tohle moje trápení začalo 2. května, tedy už pár dnů tomu nazad :-))). Lednička moje milovaná, objekt mého bílého sexu, vzdala možnost soužití se mnou, chvilku naštvaně bublala (já v domění, že se dala na cizí řeč, tomu nevěnovala velkou pozornost), aby se posléze zcela odmlčela. Vzhledem k tomu, že byla vždy takový příjemný tichošlápek, ani mi to nepřišlo...
První opravář mi sdělil se slyšitelným despektem v hlase, že je nejspíš po ní a že si příště nemám kupovat italskej šunt. Druhý pán, který už byl vůči jejímu skonu nedůvěřivější, přislíbil svou návštěvu a koncem týdne i přišel. Přišel, mou drahou útlobokou vytáhl z její skrýše mezi linkou a zdí, smutně zazíral a děl: "Jo, šéfová, tohle bude na delší lokte, přijdu v pondělí!" 
V pondělí mi všechno vysvětlil: tyhle chladící potvory mají v sobě "zapěnovanou" jakousi kapiláru, něco, co když se ucpe, tak je to prostě všechno v háji, v tahu, dead... Ale že to přesto zkusí, že by jí byla škoda, když je holka ještě tak mladá (necelé čtyři roky). Nanosil si všechny potřebné nástroje, bomby atd. Profukoval, napouštěl, kontroloval, ošahával, měřil... Za 4 hodiny jsem zaplatila a hodný pan opravář odešel. Má bílá milovaná si zase tiše brumlala a já byla navýsost spokojená. Okamžitě jsem naslibovala synáčkovi všechno možné, co mu jednou, když - když mi nakoupí a přiveze... V sobotu jsem začala vařit: kuřecí polívčičku (úděsná halda zeleniny, několikero kuřecích stehýnek). Pak jsem si nachystala své oblíbené jogurtové kelímky, vychladlou krmi do nich naporcovala a vložila zase do mrazáku. Totéž jsem ještě provedla jednou, tentokrát jsem místo kuřecího vložila brambory a přisypala něco sušených houbiček, které mi právě přišly poštou. (Ještě jednou převeliké díky, Kamilo!) S hotovou bramborajdou jsem naložila stejně a celá blažená jsem si večer uvařila svůj milovaný hrneček kafe. Ještě trochu mlíčka... A - bum ho. To mléko bylo docela vlahé... Celá nešťastná jsem stála, v ruce láhev s mlékem a v hlavě totální temno. Ano, je to jasné, měla jsem věřit asi tomu prvnímu, i když jeho diagnoza byla tak zlá ... Ale - věřili byste i vy? A tak mě tahle zkušenost stála šestnáct stovek... Když jsem pak druhý den volala několika různým odborníkům, jen jsem si to ověřila. Ta dotyčná kapilára prostě vyměnit nejde; je ve stěnách lednice, zapěnovaná. A může se to stát každé. Na typu vlastně nezáleží... Prostě - jak se to jednou zanese, jeden jedinej cucek - je po všem. 
Je to sedmnáct dnů, co jsem si zkusila, jaké to je, žít v teplém bytě bez ledničky. Jedno je jasné - kdybych nebyla tak špatně pohyblivá, nebylo by to zas až tak hrozné. Nakoupíš, sníš. Hotovo. Takhle to jde ale také - zelenina vydrží, těstoviny také. Nakonec ještě že nejsem bezdětná: dvakrát už ode mne Robert nafofr odvážel jídlo z mrazničky; jednu dávku má doma, druhou v mrazáku v kanclu :-))). Ale znovu vyvstalo velké dilema: kombinovaných lednic (tedy s mrazničkou) 50 cm širokých je minimum. V těch samých rozměrech, tedy jen o cca 10-15 cm nižší (o jeden mrazákový šuplík méně) je jen tahle: Baumatic BF256SS... Ubourat tedy zeď? Přidat ještě další vydání za bourání, odvoz sutě, nákup materiálu, stavbu zídky nové a binec, binec.... - nebo? Nakonec jsem se rozhodla: Každopádně je teď na všechno dvouletá záruka, že? Tak jdu do cesty menšího průšvihu - snad to dopadne dobře :-))), držte mi palce! A - slíbila jsem vám kontakt na onoho hodného opraváře (nejen lednic): Pavel Novotný, 737 037 677. d@niela
|
