Ahoj Danielo, myslím, že můj problém
je v této dnešní společnosti poměrně rozšířený. Je mi 33 let, mám dvě dcery 5 a
12 let. A jsem 13 let vdaná. Manžel mi byl již po páté nevěrný (pokaždé šlo o
vztahy několikaměsíční). Vždy se věc nějakým způsobem vyřešila, ale tentokrát
jsem ho už vyhodila, protože už se to prostě nedalo snést. Nevím, co je to za
dobu. Otcové dětí si hledají mladé ženy a mladé ženy si hledají ženaté pány.
Připadá mi, že si nikdo ničeho neváží. Slovo „rodina“ dnes nic neznamená.
Někdy mi připadá, že žena, která se stará o děti a
domácnost, už nemá nárok na radosti, které život přináší. Musí jen čelit
narážkám typu: „dnes se nesměješ“, „ach jo, zase jsi unavená, zase problémy s
dětmi?“
Můj muž se s touto životní realitou prostě nevyrovnal.
Ale jak už jsem napsala, řeší to „po svém“. Nechápu, proč někteří muži mají
pocit, že vést rodinu a vychovávat děti je snadné; nejspíš zapomínají, že jsou
to především starosti; ano, je to báječné, mít děti, ale nejsou to jen
radovánky, to ví každá. A pro ženu, která vlastně tohle všechno zvládá ještě
mimo zaměstnání, je to potřebný životní rytmus, který ač se mu dokáže
přizpůsobit, přeci jen ji občas unaví! (Ne, nemyslím tím, že bych manželovi
říkala: „dnes mě bolí hlava, dnes jsem unavená“ — jak to známe z vtipů,
prostě jen nejsem ta „nová slečna“.)
Proč na to my, ženy, vlastně máme doplácet? Připadá mi
to jako nespravedlnost. Muž, kterému „domácí žena“ zevšední, bez zábran uteče
do náruče cizí mladé slečny a je v pohodě. Jednou za čtrnáct dní si vezme svoje
děti na odpoledne nebo víkend a má představu, kdovíjakou lásku a pozornost jim
nedává. A co ženy-maminky? Vlastně nic, všechno je stejné, stále jsou na vše
samy. Nechápu to — vždyť i já bych se chtěla alespoň občas bavit; chci mít
nárok na lásku a zábavu, ale bohužel, toho času je s malými dětmi příliš
málo...
Nevím, jak můj život bude pokračovat dál. Nevím,
jestli vůbec budu ještě někomu věřit. Nevím, jestli jsem udělala dobře, že jsem
ho vyhodila — vždyť jsem tím připravila své dcery o otce a finanční zázemí. Já
teď vůbec nevím, co bude dál...
VĚRA
ODPOVĚĎ:
Nejspíš začnu od konce — finančním zázemím: chceš mi
tím říci, že když on bude bydlet jinde, že ti přestane dávat peníze na vaše
holčičky? Pokud máš jen trochu podobný pocit, tak honem honem sypej si nechat
zařídit posílání patřičných peněz — platí to — nemýlím-li se — ode dne tvého
podání.
A ohledně „tatínkování“ — naopak — klidně mu zavolej —
napiš mejl — cokoliv zvládneš, že se může dětem bez obav věnovat, ony že s tím,
co je mezi vámi, přeci nemají nic společného. Hele, mnohdy se tatínkové chovají
„ve vyhnanství“ líp, než předtím.
Tak, a teď k problému jeho „mormonství“. Bohužel,
mnoho mužů si prostě musí neustále dokazovat, jací jsou kingové, lamači srdcí a
případní kanci :-))) — prostě nad ně není. S tím ovšem nemá nic společného jeho
vztah k rodině — pevně věřím, že jemu by vůbec nevadilo, pokud bys ho
nevyhodila, milovat tebe a děti a mimo to mít plno dalších ženských. Prostě on
není z rodu monogamních tvorů. I když — pravda je, že jsem poznala mnoho
podobných, kteří pak najednou narazili na partnera, na kterého oni žárlili víc
než Othelo. A dostali to všechno tisícinásobně zpátky.
Ale — ty jako normální hodná ženská asi nemáš nervy a
tvrdou náturu na něco podobného. Ty jsi zodpovědná a nejsi žádný divoký blázen,
excentrik :-))). Pro tvého manžela však jsi — promiň mi to — užponěkud fádní.
On potřebuje „vzrůšo“, což pro něj je
například i ten mimomanželský vztah. Však, kdyby některá z nich se najednou
ocitla vůči němu v podobné situaci jako jsi ty, tak věř, že by se k ní choval
stejně.
Víš, já si myslím, že by se vaše manželství ještě dalo
zachránit, ale současně nevím, jestli bys to zvládla. Bylo by to totiž jen a
jen na tobě. A nevím, jestli bys tak obrovskou změnu se sebou dokázala. Musela
bys totiž být zcela jiná nejen k němu, ale i k dětem, v práci - v celém svém
životě. Jakoby se převléknout do jiné. Ale za zkoušku to stojí, ne?
Kdysi jsem četla detektivku, už si bohužel nevzpomínám
ani na název, ani na autora, o dvou dívkách, které si byly neskutečně podobné.
Jedna chudá, druhá bohatá. Jedna hodná, druhá zlá. Po požáru se zachránila
jedna — co myslíš, která to byla?
Myslíš, že bys dokázala
„převléknout svou duši“?
Napiš mi, jak situace pokračuje,
budu se snažit ti poradit, co dál.
Případně konkrétněji.
KUDL@NKA
|