Dnes vám předkládám velmi nepříjemnou informaci. Nepříjemnou hlavně
pro naše zdraví, pro naši vegetaci a i naše okolí. Stejně jako většina
z nás, jsem nic z toho neznala, teprve když jsem se snažila zjistit, „co
to tu roste“ (jak je mou zálibou), zůstala jsem stife neboli štronzo, jak by
řekl pan režisér Ján Svitáček. Ta zajímavá rostlinka, kterou jsem si vyfotila a
nechala určit, je pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), druh opadavého
listnatého stromu z čeledi simarubovitých (Simaroubaceae). Taky jsem se dočetla, že pochází
ze severovýchodu až východu Číny a Korejského poloostrova, odkud se postupně
rozšířil do celého mírného až subtropického pásu.
U nás se objevil v 19. století, kdy
jsme si doslova zavařili jeho vysazováním podél železničních koridorů a v
znečištěnějších oblastech.
Dorůstá výšky až 25 m, má hladký
a rovný kmen průměru až jeden metr, zbarvenou borku s podélným
pruhováním. Roste velmi rychle - už v prvním roce mohou semenáčky dorůst
do výšky až dvou metrů. Pokud je tato dřevina poškozena, tvoří intenzivní rozsáhlé
kořenové a pařezové výmladky, které osídlí až několik desítek metrů
od mateřského stromu. Navíc růst výmladků je ještě rychlejší než růst
semenáčků. 
Ano, tímto divokým růstem způsobuje v obcích a městech vážné
škody na stavbách, infrastruktuře a kulturních památkách.
Pajasan podstatně omezuje růst
okolní vegetace: vylučuje především
látku jménem ailanthon, která působí potíže v růstu přibližně sedmdesáti
druhům dalších listnatých a jehličnatých stromů.
Ochránci přírody proto žádají
veřejnost o pomoc s mapováním této dřeviny. Bohužel, likvidace
pajasanu není jednoduchá. Je nezdolný. Zákon stanoví, že opatření k regulaci pajasanu provádí v
první řadě uživatel pozemku, příp. jeho vlastník v rámci běžné péče o pozemek. Kácení je nejhorší způsob.
Stromy se musí navrtat a likvidovat injektáží speciálního herbicidu.
Navíc je tento strom pro člověka
jedovatý, jakýkoli kontakt s ním vyvolává u citlivějších osob
nepříjemnou vyrážku. Po poranění listy produkují tekutinu, která může
způsobit citlivým lidem alergické reakce. Alergické problémy způsobuje
i velké množství jeho pylu. A pozor, pro někoho může být dráždivý
jakýkoli kontakt se stromem. Hlavní zdravotní rizika pajasanu zahrnují:
Záněty kůže a dermatitida: Míza, listy, kůra i semena pajasanu
obsahují toxické látky. Při kontaktu s pokožkou, zejména u citlivých osob,
mohou způsobit podráždění, vyrážky nebo alergickou dermatitidu. Při likvidaci a
prořezávání stromů se proto důrazně doporučuje používat ochranné rukavice a
oděv.
Silné alergické reakce: Pajasan produkuje obrovské množství
pylu. U alergiků vyvolává sennou rýmu, záněty spojivek a výrazně zhoršuje projevy
průduškového astmatu. Podle studií vykazuje vysoké procento pacientů s letními
alergiemi citlivost právě na pyl pajasanu.
Podráždění ze zápachu: Květy (zejména samčí) a rozemnuté listy vydávají
intenzivní, pro mnohé nepříjemný zápach (přirovnávaný k zápachu myšiny či
zkaženého hrachu). Dlouhodobé vdechování tohoto pachu u citlivějších lidí vyvolává
bolesti hlavy, nevolnost nebo závratě.
Vzácné riziko zánětu srdečního svalu (myokarditida): Ve
výjimečných případech, kdy se míza z pajasanu dostane do krevního oběhu
otevřenou ranou, oděrkou či puchýřem na rukou (např. při kácení bez rukavic),
byly zaznamenány případy zánětu srdečního svalu.
Ve všech státech Evropské unie proto platí od roku 2019 zákaz pajasanu
žláznatého, jeho vysazování, pěstování a další formy šíření. Byl zařazen černou
listinu invazních druhů. Je považován za jednu ze čtyřiceti
nejproblematičtějších dřevin světa. Proto ministerstvo životního prostředí v roce 2023 vydalo zásady jeho
regulace s cílem jej postupně vymýtit na celém území České republiky.
Nepříjemná předpověď:
Předpokládá se, že čím tepleji u nás bude, tím rychlejší bude šíření tohoto invazního druhu.
Jen u nás, na Jižním Městě, mi stačilo vyjít před dům... KUDL@NKA
|