O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


PROSILA BYCH KILO A PŮL SEBEVĚDOMÍ PDF Tisk E-mail
Úterý, 15 září 2026
Woman, female, business, advocate, legal, lawyer, law iconDobrý den, jsem 30 roků vdaná a mám teď velké problémy. Celkem žiji ve spokojeném manželství (až na nějaké výjimky). Ale nyní nastal větší problém. Moje maminka – je jí 72 let – už leží více jak měsíc v nemocnici na neurologickém oddělení. Stav byl zprvu naprosto špatný, nedávali nám vůbec naději, ale přesto se z toho dostala. Ale prognóza je, že to bude asi celé 2 roky trvat, než bude trochu v normálu. To znamená, že se budeme muset o rodiče starat. Bohužel, můj tatínek, kterému je 74 let, je naprosto nesamostatný – prostě takový „slon v porcelánu“ – naprosto nic neumí a neví.



 

Sestra je rozvedená, pracovala v bance. Pracovní dobu má až do večera. Jablko sváru je v tom, že ona nemá tolik času pro rodiče jako já. Můj manžel ale naprosto odmítá, abych se o rodiče starala jen já sama, že mám sestru. Já ho chápu, ale situace je taková, že sestra bude mít neustále životní problémy – teď dokonce ztratila i práci. Má barák, syna, který žije v Rakousku a ještě jednoho, který zatím studuje. Má sice „přítele i ne“. Je to dobrá dcera, ale také trochu nepraktická (po tatínkovi). Já jsem zase až moc praktická. Manžel jednoznačně nesouhlasí a to i za cenu, že bych od rodičů dostala jakési finanční vyrovnání navíc. Rodiče nás celý život finančně podporovali i sestru.

 

My máme také 2 syny – 27 a 22 let a barák. Navíc, manžel se také nechová ke mně úplně dobře… Například: když se ho zeptám, co doma dělal, nebo kde byl tak dlouho, tak je oheň na střeše. Není s ním možná domluva. On říká, že „na blbou otázku, blbá odpověď“. Přitom mockrát jsem mu říkala, že se ho přece mohu zeptat na všechno, že na tom nic není. Já sama mu odpovídám na všechno a nijak mě to neobtěžuje, naopak jsem ráda, že má zájem o mě a mou práci, vždyť je to přece normální! Vím, asi je to jen drobnost, ale věřte mi, že mě to nesmírně mrzí a odcizuje mě to od něho. Člověk se uzavírá do sebe s pocitem, že nemá adekvátního partnera.

Mě to trápí, protože tyto „drobné“ věci – a není jich málo – mi už dlouho otravují život. Už bych s ním ani nějak nechtěla být… Chtěla bych se raději odstěhovat k rodičům, protože by nám to nejspíš prospělo. Nevím, jestli jsem to napsala výstižně. Je to jen v kostce. Děkuji a zdravím,

JOLANA

 

ODPOVĚĎ:

 

Milá Jolanko, nejprve ti gratuluji k dnešnímu svátku, doufám, že to byl hezký den. Jinak - mohu ti hned spatra vyjmenovat několik dalších svých kamarádek, které jsou na tom podobně, jako ty. Chytré, snaživé, pracovité, snaží se všechno vyřešit, pomoci, udělat, zařídit… A jak to s nimi dopadá? Nakonec dělají opravdu za všechny všechno – a vděk?

Ani se neptej… Ostatně – je to prostě všechno stejné. S tvým manželem je to podle známého přísloví: Starého psa novým kouskům nenaučíš. On si, bohužel, zvykl, že od tebe má dokonalý servis a že jsi jeho (nejspíš až hulvátské) chování dlouho tolerovala. Prostě – on ti odsekne a ty „pro klid v rodině“ se zas tak moc nebouříš. Je tedy po jeho.

Nyní má strach, že by snad mohl být „škodný“, že by ses nevěnovala tolik vaší domácnosti, když by ses starala navíc o rodiče. Že by měl být milejší? Chovat se líp a třeba ti i pomoci? To je asi tak pravděpodobné, jako že příští týden poletíš na Mars. Prostě – takhle už je naučený a jen tak se nezmění. Je tedy absolutně všechno na tobě a doporučuji ti, aby ses také podle toho zařídila. Víš, musíš se naučit být alespoň trošinku „sobecká“. Myslet na sebe a svůj život, nejen na ty druhé. Rozmysli si všechno, co je potřebné, seřaď si priority a podle toho se zařiď.

 

Nevím, neznám to u vás, takže ti dávám jen takový nápad – záleží na tobě, jak to uděláš opravdu: psala jsi, že rodiče vás celý život podporovali. Panebože, teď, když jsou ve špatné situaci a potřebují pomoc, tak si opravdu zaslouží, abyste jim to nějak vrátili, to je zcela v pořádku – a minimálně slušnost (i když se to už moc – bohužel – dnes „nenosí“). Tak se o to trochu podělte všichni dohromady – nejen ty. Víš, myslím tím, stanovit si víceméně přesný rozpis, kdo jak k rodičům půjde. Když to počítám, je vás na to pět – ty, tvoji dva synové, sestra a jeden její syn. Páni kluci by měli alespoň jednou za měsíc každý se dědečkovi na hodinku u něho věnovat. Ta hodinka je nezabije a pro dědu to bude nesmírné psychické povzbuzení. Stejně jako jít za babičkou…

 

Tvoje sestra by mohla přeci jen něco zařídit – dejme tomu minimálně jednou za týden by mohla (zvláště nyní, když je bez práce) obstarat nákup, vyprání, uvařit mu nějaké jídlo – atd. tedy, jak se vy dvě domluvíte. Já vím, většina práce asi zůstane na tobě, ale nebude to všechna práce! Tatínka pak „naprogramuj“ a pomalu vycvič na nějaké ty „základní“ úkony… Neboj, časem se také něco naučí zvládnout… Nedovol mu, aby se sesypal. Když bude mít i sebemenší „povinnost“, pomůže mu to :-))).

A ohledně tvého manžela: Neboj se už žádných jeho „hloupých řečí“. Ale: jednej, nebav se s ním, nediskutuj. Tedy: jednej tak, jak bys uznala za vhodné, že je nejlepší. Rozhodně však tak, jako kdybys byla jen ty sama, se syny. Když pak řekne, proč jsi mu to neřekla, nebo se ho nezeptala, tak mu s milým úsměvem odpověz: „vždycky jsi říkal – ‚na blbou otázku, blbá odpověď‘. A moje otázky byly podle tebe doposud jen blbý – tak co bych se tě tedy ptala?“

 

Především se ho neboj!

 

Doprčic, ženská, jsi už dost stará, abys věděla, co máš dělat! On kolem sebe jen „seká“, protože se bojí, aby nepřišel o pohodlíčko, kterým jsi ho do teď obalovala!!! Věřím, že po nějakém tom prvním remcání se zklidní a dá ti pokoj, rozhodně ty nikam neutíkej!!!

 

Když budeš chtít, ještě se ozvi.

M.j. Uvědomuješ si, že tvoje poslední věty

poněkud „ruší“ ten úvod o spokojeném manželství? :-))) 

 

Kudl@nka

 

 

Komentáře (4)add feed
... : *deeres*
Tak tomu říkám spokojené manželství. Když se vyskytne jednotlivec, který umí a nic mu není na překážku, tak se na něj pravidelně pověsí jednotlivec méně schopný, nebo líný.
Odměnou mu je pouze věta "Když ty to tak dobře umíš."
Cesta ven? Být alespoň trochu sobec a nenechat se zničit jenom pro pochvalu. Naučit se říkat ne.
září 16, 2026 05:55
... : Josef
Netuším, co v tomhle konkrétním případě znamená "starat se". Potřebujou nepřetržitej dohled a pomoc, nebo třeba jen nakoupit, donést jídlo? Kde bydlej, a pod. Existujou na to i nějaký státní sociální dávky.
V každym případě tohle musíš řešit jen se sestrou, jste jejich dcery. Manžel by tě sice mohl víc podpořit, ale on není jejich dítě. A ani vnuci - ti už vůbec ne.
Jsou taky starobince s ošetřovatelskou péčí i stravou, kde se dá žít v páru. Samozřejmě se tam platí, ale na to by třeba stačil důchod, inv. příplatek, prodej nebo pronájem současnýho bydlení rodičů.
září 16, 2026 06:51
... : *deeres*
Manželovi i vnukům by to mohlo být jedno, pokud jim je lhostejné, že její rodiče je finančně
podporovali. Navíc, manžel si ani nepřeje, aby ona rodičům pomáhala, kvůli svému pohodlí a vlastní lenosti.
září 16, 2026 07:20
... : mamca*
Já bych z toho starání dospělá vnoučata nevylučovala. Se svojí sestrou jsme se staraly o tatínka, který bydlel ke konci v Domě s pečovatelskou službou. Měl tam svůj byt, svůj nábytek a objednané obědy na všední dny. Staraly jsme se na střídačku, vařily, praly, uklízely. Moji synové pomáhali dědovi s hygienou, protože v koupelně byla jen vana. Taky se každý den cestou do školy zastavili u dědy s připraveným jídlem.
Sestře nepomáhal nikdo, ačkoli měla taky dvě dospělé děti. Po třech letech starání a dojíždění umřela na rakovinu slinivky. Zůstala jsem na to sama se svými kluky. Manžel mi taky nepomáhal, za těch šest a půl roku byl u mého otce jen třikrát. Poprvé, když jsme dědu stěhovali, podruhé, když mu tam udělal nějaké poličky, a potřetí ten den, kdy děda umřel.
A teď se spolu s manželem starám o jeho zpovykanou matku :-(.
září 16, 2026 07:21
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]