Nové
pracovní auto, ztracený klíč, a ještě ke všemu botička? Tak nějak takhle vypadá
smolný den. Až na to, že vůbec, a vše bylo možná trošku jinak.V dopoledních
hodinách zavolala na služebnu nešťastná žena. S nadějí v hlase se zeptala, zda
někdo nenašel klíče od vozidla, které ztratila v jedné z ulic. Strážníci jí
sdělili, že je možná někdo našel, ale jim je rozhodně neodevzdal. Nešťastnice
se vzápětí podělila o smutné detaily. Uvedla, že předchozí den v práci převzala
služební vůz a k němu klíč. Na konci dne to první stále měla, což se nedalo
říct o tom druhém. A přiznejme si, že auto na klíč bez klíče je jako párek bez
masa. Vypadá super, ale je úplně na…prostě vypadá super.
Stálá služba ženu ještě odkázala na patřičná místa, konkrétně na ztráty a
nálezy, kdyby se tam náhodu pohřešovaný klíč nalezl. Vzápětí volající požádala
o něco, co by se dalo nazvat motoristickým rouháním.
Asi jako když fanouškům Star Treku popřejete, ať je provází Síla nebo když
vystoupíte na nádraží v Pardubicích s transparentem Hradec Králové – město
perníku.
Zkrátka a dobře, požádala, aby jí strážníci na auto nasadili ďáblův nástroj
v podobě botičky. Od dob rychlostních radarů a úsekových měření tento kovový
nepřítel každého řidiče sice lehce tratil na své démonické pověsti, ale pořád
se drží v top deset.
Strážníci na operačním středisku si vyměnili pohledy, uznale pokývali
hlavami a přislíbili pomoc.
nu, každý svého štěstí strůjcem.
Hlídka zpřetrhala pavučiny a oprášila prach z obávaného nástroje, který
postával ve skladu, a šoupla ho na zadní sedadlo služebního vozu, protože v
zavazadlovém prostoru naditém k prasknutí jinými věcmi již nebylo místo a
vyrazila k inkriminovanému vozu.
Rubikon překročen.
Jakmile byla pečeť zlomena, nešlo jinak.
Když hlídka na parkovišti auto zamykala, záclony v oknech okolních domů se
lehce chvěly. Mnozí náhodní sledující si pospíšili a začali plnit sociální sítě
moudry o tom, kterak se strážníci zahojili na nebohé ženě a jediné, co
dokázali, bylo zamknout jí auto, aby neodjelo.
Přesně tak. Právě proto, aby neplánovaně neodjelo, než se vše dořeší, vůz
znehybnili.
Těžko říct, zda za to mohlo kolektivní vědomí ostatních řidičů, ale o
necelých tři sta minut později volala žena znovu a její hlas zněl o poznání
veseleji. Klíč ztracený na opačném konci města se zázračně zhmotnil v bytě.
Jsou zkrátka věci mezi nebem a zemí.
Hlídka o chvíli později botičku šťastné ženě sejmula, což vyvolalo další
vlnu anonymních internetových mouder, neboť kdo ví, ten ví, a důkazy si každý
najde sám.
Miroslav
Komínek Vtipné příběhy
z každodenní policejní práce, při kterých člověk až brečí smíchy
Městská policie Přerov
|