Cestou  z práce jsem se stavila u nás v krámě a zároveň s kočičím krmením jsem zakoupila DVD s filmem Kalamita.  A tak jsem si pietně vzpomněla, jak jsme za mého dětství a mládí chodili "do bijáku". Televize byla teprve v rozpuku (psal se konec padesátých, začátek šedesátých let), jeden program, na něm nic moc...

     Nějaké video, nebo nedej bože DVD - to ani v nejbujnějších snech! a tak my - lid - jsme chodili do kina, které se též nazývalo bio, bijásek, biograf - nebo též biják. Ve Vršovicích, kde jsme tehdy bydleli, bylo především kino Práce, pak kino Vzlet (kde se též konalo promítání poučných filmů žactvu), dále se chodilo do Strašnic do Kina Vesna a kina Mír (kousek od strašnické vozovny) a kdo chtěl být hodně nóbl - šel do kina Pilotů, tam promítali tzv. premiérové filmy.

     Jo -  a nesmím zapomenout kino "Flora" a kino Slavia na Vinohradech. Lístek stál od jedné do tří korun - za tři koruny byly lístky od patnácté řady dále a nebo pak lóže - ale tam my děti nechodily; do páté řady to stálo korunu, tak co zbytečně utrácet.

     Zbylé peníze mohl člověk probendit za Eskymo (padesát haléřů), Polárku (korunu) nebo Nanuka (korunu čtyřicet). Ledovky a karamelky stály po třech korunách a kdo se chtěl "rozšoupnout", koupil si Italskou směs za čtyři šedesát. 

     Do kina se chodívalo hromadně, zvláště pak dávali-li nějaký trhák jako "Stvoření světa", "Ráj divokých zvířat", "Schůzky s ďáblem" (to bylo o sopkách) atd. atd.

     To musely vždycky uvaděčky přidávat židle, aby se tam všichni vešli. Viděla jsem tenkrát všechny  mládeži přístupné filmy - i když nechápu, kdo tuhletu "přístupnost" určoval. Tenkrát byl třeba film "Divá Bára" - takto klasika a povinná četba - do patnácti let nepřístupný. Já - ač knihomol - jsem biják milovala a krásně jsem si všechny filmy užívala. Čas oponou trhnul - a i já měla děti v "biografovém věku" - v televizi zas nic moc - ovšem už na dvou programech - a tak jsme chodili do kina.

     Bydleli jsme ve Vodičkově ulici a tam bylo kino Lucerna a následně kino Hvězda - kde stál lístek pětikorunu, pak taky Světozor, za rohem Alfa (tam stál ovšem lístek dvacku) a tak bych mohla pokračovat dál - všude bylo kin jak máku a lístek stál nejvýš desetikorunu. Viděli jsme společně všechny pohádky a veselohry - třeba "Tři oříšky pro Popelku" jsme shlédli šestkrát, a "Kam se poděla sedmá rota" čtyřikrát...