|
 Studená zvlněná fronta... Déšť, bouřky, rapidní ochlazení. To jsou slova, která popisují současné počasí ve střední Evropě. Jak je „tam u vás nahoře", Polárko? Asi hodně odlišně, že? A co ty, Ceskymo - na kolik stupínků vylezl tvůj teploměr? Báro, jak je v Holandii?
Ale ono stačí se podívat jen „za humna" a je to odlišné: u nás právě leje jak z konve, u blízkých sousedů zatím jásá sluníčko... Každopádně - ať jste kdekoli - přeju vám krásné počasí "v duši"... 
 Den vítězství (8. 5.) tento den si připomínají všechny civilizované země osvobození od fašismu. Přesnější by asi bylo říci ukončení 2. světové války v Evropě, protože fašismus v různých formách leckde vegetuje dodnes. Dne 8. května roku 1945 podepsali němečtí zástupci v Berlíně podmínečnou kapitulaci svých vojsk. Po ní následovala postupimská konference šéfů vlád vítězných mocností, které zastupovali W. Churchill (po prohraných volbách jej za Velkou Británii vystřídal C. R. Attlee), H. Truman, (USA) a J. V. Stalin (SSSR). Naše země si toto výročí ukončení války připomínají teprve krátce, po celé období komunistické diktatury totiž tento svátek nebyl v zemích sovětského bloku vůbec slaven. Místo něj jsme si vítězství nad fašismem připomínali až 9. května, kdy byla osvobozena naše Praha. Na českém území operovalo v té době několik armád. Předně zde působila velká a silně vyzbrojená armáda německá. Na vojenském osvobození bývalého Československa se nejvíce podílela sovětská Rudá armáda, která vstoupila na naše území 6. října 1944. Do Prahy však před ní vstoupily ještě jednotky generála A. A. Vlasova, které byly součástí Ruské osvobozenské armády a po celou válku stály po boku wehrmachtu. Po neúspěšných jednáních v Praze, kde chtěl Vlasov mimo jiné získat i potvrzení o protiněmecké akci, se jeho vojsko stáhlo k západní hranici. Zde operovaly na linii Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice 5. a 12. sbor III. americké armády. Několik jejích vojáků vstoupilo do našeho hlavního města před rudoarmějci, ale politické dohody mezi velmocemi rozhodly, že Prahu osvobodí až ruské jednotky, jedoucí přímo z bojových akcí v Berlíně. A ještě pro doplnění: 2. světová válka skončila 2. září, kdy podepsalo podmínečnou kapitulaci atomovými výbuchy na kolena sražené Japonsko.
Ctibor (9. 5.) je nepopiratelně slovanského původu. Je odvozeno ze dvou slov - čest a bor. Bor, nikoli ve smyslu "borový háj" ale ve smyslu "boj" (borba) - to slovo pochází ze slovesa boriti - tedy bojovati a zdá se, že až od něj pochází sloveso "bořiti" - s dost podobným významem - všichni víme, jak vypadá takové město, nebo vesnice po boji. Ctiborů je u nás jen něco přes tisíc - ale rodí se chlapečkové jak po másle a a jejich maminky budou pro své synky hledat krásná a neotřelá jména - což jméno Ctibor zcela určitě je. Tak Ctiborům gratulujeme k svátku a držíme jim palce, aby se nám nositelé tohoto ušlechtilého jména v budoucnosti rozmnožili. Blažena (10. 5.) Blaženka, Bláža - jak krásné jméno naplněné radostí a blažeností - není ovšem originál slovanské jméno, nýbrž překlad latinského jména Beatrice, nebo Beatrix. Ale ten překlad se skutečně povedl. Toto něžné a snadno vyslovitelné jméno se u nás skutečně ujalo. Bláž, Blažen, Blaženek u nás žije skoro deset tisíc. Za ty slavnější jmenujme české herečky Blaženu Holišovou a Blaženu Slavíčkovou. A Blaženu Českou - dceru Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie. Pod jménem Gulgielma Boema byla známá hlavně v Itálii, kde byla velmi milována, protože konala zázraky a uzdravovala lidi - a to nejen mocné a bohaté. Zřejmě to měli Přemyslovci v genech, nebo co. Neboť nebyla jediná. Dále bychom rádi připomněli Blaženku z knihy Marie Majerové "Robinsonka". Nebojte se, není to nic komunistickýho - je to krásný příběh dívky, které zemřela maminka. Blaženkám přejeme k jejich svátku, aby byly stále blaženy a aby dál oblažovaly naše srdce. Svatava (11. 5.) se podle některých jazykologů dá považovat ze protějšek jména Luitgarda, nejde o přímý překlad - spíše překlad významový - totiž praslovanské slovo "Svet" znamená silný - stejně jako slovo "gard" Luitgarda je pak vykládána jako "strážkyně" - stejně tak jako Svatava. Svatava, kterou znají naše dějiny, silnou a mocnou skutečně byla. S touto dcerou polského knížete se oženil roku 1053 přemyslovský kníže Vratislav II. (vládl v letech 1061-92). V pořadí již třetí manželka mu přinesla nebývalé štěstí - český kníže byl roku 1085 korunován na prvního českého krále a jeho manželka Svatava si této pocty užila také. Ale svatá rozhodně nebyla a ani se jí nikdy nestala. Nebylo proč. Dnešním Svatavám přejeme ze srdce všechno nejlepší - a také to, aby byly věrny svému jménu - tedy silné - budou toho mít zapotřebí, protože jich je málo. Pankrác (12. 5.) A je to tady - první z tzv. tří ledových mužů. Letos - podle předpovědí meteorologů -pravidelně přicházející ochlazení nepřijde. Buď na tom má lví podíl globální oteplování nebo El Niňo - nebo něco úplně jiného. Nicméně jméno Pankrác vzniklo z řeckého slova Pankrátios - něco jako "celkový závod" nebo "více boj" - nebo z řeckého slova Pankratés - tedy všemocný, vševládný. Pankrác je ve Francii patronem dětí, jinak pomáhá mladým rostlinám a květům, pomáhá při bolestech hlavy, křečím a kupodivu i proti křivé přísaze. Pankráců u nás je jen velmi málo. Těm, kteří tu s námi jsou, přejeme všechno nejlepší a hezkou oslavu. Servác (13. 5.) jméno původu latinského. Je odvozeno od slova "servare", což znamená uchovávat, ochraňovat - tedy Servác je "člověk, který uchovává" - nebo také "strážce", "uchovavatel" , ale také "zachránce", "osvoboditel" - ale i "zachráněný" nebo "osvobozený" - v rozporu s tímto krásným významem se na našem území nachází Serváců jen velmi málo. Nicméně v Holandsku je oblíben a je patronem Maastrichtu, Goslaru, Limburgu, Quedlinburgu, je ochráncem zámečníků a stolařů, také pomáhá při revmatismu, bolestí nohou a horečkách. Kdyby se mezi námi nějaký Servác našel, tak mu přejeme, ať si svůj svátek krásně oslaví. Bonifác (14. 5.) poslední z tzv. tří zmrzlých. Teď se již můžeme nadíti pouze tepla - až do podzimu. Bonifác je jméno latinského původu. Je odvozeno od výrazu "homo boni fati" - tedy člověk dobrého osudu. Tedy šťastlivec, klikař. Asi ano, neb na našem území můžeme nalézt - oproti ostatním dvěma předcházejících "ledových mužů" Bonifáců celkem šestnáct. Takže třeba není tak úplně „na vyhynutí". No, ale existoval svatý Bonifác - který zas až takový klikař nebyl, neboť byl za své přesvědčení zabit tak, že byl vhozen do kotle s vařící smůlou. Jinak je to poměrně oblíbené jméno papežů - celkem se jich v dějinách našlo šest. My žádného slavného Bonifáce nemáme. Ale všeho do času - třeba se proslaví jeden z těch našich šestnácti - nebo zplodí synka stejného jména, který jednou dobude svět. Což mu všichni ze srdce přejeme. Pidřich
|
Prosím přidat (Státní svátek .... až Bonifác tady máte dvakrát). Děkuji 
