|
 Dobrý den Danielo, narazila jsem na Vaši poradnu náhodou. A měla bych na Vás dotaz. Po pětiletém manželství (po psychickém nátlaku manžela) jsem se úspěšně rozvedla. Ačkoliv jsem si (bláhově) myslela, že zůstanu sama. Náhoda tomu chtěla a jsem znovu vdaná.
Po materiální stránce spokojená. Jen ta psychika! Tři měsíce po porodu dcery jsem náhodou přišla na to, že má manžel již dva měsíce poměr.Jelikož mám ještě syna z předchozího manželství, který to všechno co rozvod obnáší těžce nesl. Reagovala jsem velice klidně. Manžel (jak tvrdí) vše ukončil, ale odmítl se se mnou o tom bavit. Chová se jako by se nic nestalo. Na čas dal pokoj. Jenže začal rád navštěvovat Chat, kde si rád povídá a později i telefonuje ze slečnami. Nelíbí se mi to. Několikrát jsem mu to řekla. Nedokážu mu nějak věřit. Moc bych si to přála,ale nejde to! Už několikrát jsem mu přišla na to, že si s někým píše, telefonuje. Pokaždé když mu to řeknu, tak se odmítá bavit. Tvrdí, že se nic neděje, že nic není a smsky mu přišly náhodou. Nevím co dělat, jsem znovu těhotná a děsím se co bude po porodu. Až zase nebudu mít čas.... Hodně se změnil, je náladový. Nechci se znovu rozvádět, jen prostě nevím, co se vlastně děje. Děkuji za odpověd, Blanka
ODPOVĚĎ:
Milá Blanko, chápu, že člověk může šlápnout vedle, udělat chybu. Ale nějak mám pocit, že ty sis utvořila někde hluboko v duši svůj vzor a jedině ten hledáš... Tvůj první manžel ti psychicky ubližoval. A když jsi přišla tomu druhému na nevěru, tak nejen že jsi z toho nevyvodila žádné důsledky, ale zavřelas oči a poslouchala, že nebe je zelené, voda se sype, ptáci žijou pod vodou... jen aby byl pokoj... a ještě si s ním pořídila další mimino! Prostě - chtěla jsi mít klid v rodině... (kolikrát už jsem tuhle příšernost slyšela), ale věř mi, tím se ještě nikdy nic nevyřešilo a všechny, které raději odmítají něco řešit, tolerují téměř všechno - jen aby to "bylo dobré", tak nejen že nic nezmění k lepšímu, ale ještě víc a víc jsou ušlapány a jen víc a víc ztrácejí i tu špetku sebevědomí, kterou mají. Máš tři (skoro) děti, malé. Teď budeš pár let jen kmitat kolem nich a domácnosti. A co tvoje duše, tvoje vnímání života? Jak myslíš, že budeš spokojená a šťastná? A i kdybys nasnadě se rozhodla svůj život a spokojenost "obětovat", tak jaké dětství připravíš dětem? Uvědomuješ si, že to, jak oni sledují, jak se k sobě chovají rodiče, se do jejich dušiček ukládá jako vzor jednání? Nemůžu ti radit nijak konkrétně, na to vím velmi málo - nevím, v jakém vztahu jsi s rodiči, sourozenci, přáteli - jestli máš někde nějakou opravdovou oporu, pomoc. I když se mi moc nezdá... Nemyslím, že bys teď něco mohla dělat, tedy nějaký zásadní zvrat, ale něco přeci: a) rozhodně přestaň svého manžela nějak oficiálně kontrolovat (tedy tak, aby to poznal), b) v žádném případě se o jeho nevhodném jednání s ním nebav, c) už vůbec mu nic nevyčítej. Co zmůže nějaká skuhralka? Nic, maximálně se mužskému zprotiví... Co myslíš, že bys tím dokázala? Nic, ostatně o tom ses přeci už přesvědčila, ne? Takže - teď se věnuj dětem a budoucímu miminku. Není nic horšího, než když se těhotná ženská stresuje, pláče, nespí, trápí se... Tím tomu miminku jen ubližuješ ... Prostě si myšlenky na jeho nepravosti zakaž! Řekni si, že nejbližší rok věnuješ sobě a dětem a že budeš opravdu pevná! Ale: až budeš doma sama, nebo v práci, jestli tam ještě chodíš, jinak řečeno - až budeš mít chvilku volna a budeš sama, vezmi si kus papíru a napiš si pár bodů: - můj nejstarší synek dělá to a to - potřebuje to a to - (napiš si všechno, co bys pro něj mohla udělat, kam s ním chodit, atd.) - co holčička - totéž - napiš si, co a jak se můžeš věnovat jí, jak to skloubit se zájmy staršího chlapce a co a jak s ní, až bude na světě miminko, - už teď přemýšlej o nějaké vhodné kamarádce, příbuzné, mamince, babičce - o někom, kdo ti bude moci alespoň trochu pomoct ( onö stačí i jen to, když někdo vezme jedno - dvě děti na procházku). Jednoznačně: v duchu se chovej tak, jako kdybys byla matka-samoživitelka :-). Tak, a tím budeš mít vše připraveno pro "kalamitní situace". - a nyní se zamysli nad tím, jaké jsou časové možnosti manžela. Kdy chodí z práce, co dělá po příchodu z práce... Jak ti pomáhá s dětmi? To je něco, o čem s ním můžeš debatovat - o tom, co a jak a kam by mohl chodit se dvěma staršími dětmi... je přeci táta... Buď milá, snaž se ho nějak zaměstnat tím, aby se dětem věnoval co nejvíc. (Mj. jak se o nejstarší dítě stará jeho biologický otec? V jakém jste spolu kontaktu?) Pokud se jedná o to manželovo zalíbení v chatování - zajímalo tě někdy, co by řekl, kdybys něco podobného provozovala ty? Víš, pokud bys zvládla situaci, tak bych ti to doporučila, ale jen tak, aby to velmi lehce našel :-))). Ale v žádném případě, kdyby se tě zeptal, proč to děláš, tak se opovaž říct něco vyčítavého... že jako on ... atd. Ne, s úsměvem bych odvětila, že je to vlastně super zábava, že se takhle dozvíš moře zajímavostí, seznámíš se s báječnými lidmi. Neboj, docela si myslím, že ho ta "jeho " zábava přestane bavit, že mu dost zhořkne... Ale jak říkám, hloupost by byla, abys to pak brala vážně... Nedělej to samé, co on - ber to jen jako "pomůcku v boji o manžela". Abys si jednou mohla říct, že jsi zkusila všechno, co šlo (nebo alespoň něco!).
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
|
No a sama bych se snažila najít si zábavu, být nezávislá, samostatná, co nejvíc to půjde. Ono to bude hodně těžké, to je mi jasné, ale v tuto chvíli, pokud se nechceš rovnou rozvést, asi jiná rada není. Když ani to nepomůže, jak už tu padlo - po narození dítěte a po určitém čase, kdy budeš schopná zhodnotit, nakolik tato doporučovaná strategie vyšla, uvidíš, jestli zůstat nebo jít... Hodně štěstí a pevné nervy. 
