O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- BLUDNÉ BALVANY SE VALÍ...
- RODNÉ ČÍSLO
- KDYŽ NALETĚT - TAK POŘÁDNĚ, ŽE?
- ZAPNOUT, ROZEPNOUT
- REVOLUCE V ČŮRÁNÍ
- GENEALOGIE - ODKUD JSME?
- JAK JSEM ZAKOPLA O RÁDIO
- VELKÝ SEN RICHIEHO SOWY
- KACHNIČKY NEJSOU ŽÁDNÁ "KACHNA"!
- THE FIRST CONTACT
- POZOR NA BOLŠEVNÍK!
- SOLNÉ JESKYNĚ - PRO ZDRAVÍ - NEBO JEN "IN"?
- TRANSPLANTACE SRDCE
- PODNEBÍ, POČASÍ A MY
- HOAXI, HOAXI, DO ROKA A DO DNE...
- SVĚTOVÝ DEN DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ
- "ZNIČENÁ" PRAČKA?
- SVINSTVO SEM, SVINSTVO TAM
- CO VŠECHNO SE MUSÍ, CHCEME-LI ...
- UDRŽOVAT? PRODLUŽOVAT?
- SUPERMODERNÍ POSTUPY VE VÝUCE...
- KLÁVESNICE
- PRONAJMU DĚLOHU, ZN. "ZA 9000 $"
- ZAMYŠLENÍ NAD ZUBEM A VĚČNÝM RUSKEM
- NEVYSVĚTLITELNÉ TECHNICKÉ ZÁHADY
- SENZIBILOVÉ V AKCI - I.
- KUPTE SI SMRT
- JAK SNADNO JSME MANIPULOVATELNÍ?
- KURZ PRO MUŽE
- KDYBY VŠICHNI CHLAPI SVĚTA...
- GPS - GDĚ, PREBOHA, SOM?
- ZAKÁZANÁ NÁLEPKA?
- DUHA, BAREVNÁ STUHA
Přihlášení
Anketa
PRAČKA - BÝT BEZ NÍ? |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 27 březen 2007 | |||
Tenhle vynález má delší historii, než si většina z nás myslí. Prababičkám našich soudobých praček s programovanými pracovními úkony se říkávalo za stara "mašiny na praní prádla" a jejich zdárný vývoj postupoval souběžně s prací valchou. O první "prací mašině" pojednává obsáhlé knižní dílo vydané v r. 1786 profesorem Samuelem Hallem.
Jejím vynálezcem byl, podle tvrzení autora, Angličan Stender, jež svůj výrobek pro domácnost (poněkud nemotorný a rozměrný) vystavoval v roce 1755 v Hannoveru. Stenderův nápad vylepšil v roce 1764 jakýsi domácí kutil D. Schaeffer z Řezna a toho záhy v nápaditosti předčil další vynálezce, Schreber. Ten vybudoval pro domácí potřebu "prací mlýn". Byl poháněn dvěma dospělými dobytčaty, táhnoucími žentourové kolo. Majetnější vlastníci "pracího mlýna" mohli samozřejmě za voj tohoto domácího agregátu zapřahat i koně. Protože tato pračka byla opravdu důkladná a měla monstrózní vzhled, rozhodně by se nevešla do interiéru dnešního paneláku - Schreberova pračka musela být umístěna ve zvláštní kůlně vedle obytného stavení. Bylo možno v ní prát v pouhé studené, pramenité, či dešťové vodě. Celý očistný proces, prováděný bez mýdlové přísady, trval podle toho, jak mnoho bylo prádlo zašpiněno - čtyři až dvacet hodin. Tuto jistě důkladnou pračku vystřídal jiný vynález, jenž mohl být poháněn dokonce dospělejšími dětmi a vešel se spíše do rozlehlejší světnice, což byl jistě určitý pokrok. V roce 1790 vyrobil opět Angličan Beetham "přenosný prací mlýn", v němž se prádlo pralo tlakem, bez škodlivého máchání a dření. Byla to aparatura tak citlivá, že se v ní mohl prát i nejjemnější, tenkrát z Indie dovážený mušelín. Reklamní leták přikládaný k "mlýnu" hlásal, že pračku může zodpovědně obsluhovat čtrnáctileté děvčátko a že výkon mašiny se rovná práci čtrnácti dospělých žen, zkušených v praní prádla. Prací mlýn vynálezce Beethama byl tak ekonomicky vyřešen, že při praní šetřil otop i mýdlo. Kdo mýdlo nebo louh na praní neměl, mohl v mlýnu prát jen pouhou horkou vodou, aniž by to ubralo na bělosti vypraného prádla. Protože Beetham byl dobrý obchodník, začal své mlýny vyrábět v několika provedeních, aby si je mohli dopřát bohatí i méně zámožní. Nejlépe vzhledově vypravený a nejvýkonnější prací mlýn stával 4 libry šterlinků a 6 šilinků. Bylo možno v něm prát najednou osmadvacet krajkových límců, které byly tenkrát nezbytnou součástí oblečení. Vedle tohoto supermlýna prodával vynálezce ještě další typové alternativy mlýnů na prádlo. Jejich pracovní kapacita byla měřena podle možnosti vyprání určitého množství límců, které se tenkrát nejvíce špinívaly a s jejichž praním bývala potíž. U nás se první pračky objevily v Praze až v sedmdesátých letech 19. století. Byly to těžké stroje, nemotorně vyhlížející, dovážené z ciziny, z Ameriky nebo z Francie. Bývaly takzvaně kladivové na hrubší prádlo anebo bubnové dodávané firmou Van ter Welp z Holandska. Svým principem otočného bubnu se dnešním, nejmodernějším pračkám podobala "prací mašina" Stutte-Blumenthalova. Z truhlářských dílen vycházívaly i kyvadlové pračky valchové, v nichž bylo třeba pohybovat prádlem pákou anebo otáčením těžkého litinového kola s klikou.
A k nim patřívala neoddělitelně i valcha, kterou mladá generace skoro nezná, leda z nějakého orchestru, kde slouží jako hudební nástroj.
(Podle článku Jaroslava Kopše Cesta od prací mašiny, Svobodné Slovo 17.3.1979, zpracoval Jiřík)
|
< Předch. | Další > |
---|