|
 Nedávno tu někdo chtěl nějaky indiánský recept. Tak jsem si vzpomněla na svůj jeden kulinářský zážitek a rozhodla se s vámi o něj podělit. Pokud budete opravdu chtít přesné ingredience - mohu poslat... Takže čtěte: Jednou, když byl manžel na operaci s páteří, přijala jsem pozvání na večeři od jednoho našeho společného známého, Indiána.
Napřed jsem sice váhala, ale pak se mi nechtělo sedět samotné doma a tak jsem nakonec šla. S Timem byla vždycky legrace, i když jsem trošku byla nejistá ohledně jeho vaření. Nakonec jsem byla docela mile překvapena. K večeři bylo stew (americká forma guláše, ale se zeleninou), nové brambory a zeleninový salát. Povídali jsme o všem možném, různé historky o medvědech, trapování a tak. Bavila jsem se dobře. Nakonec jsem se rozhodla, že je čas k odchodu, zvedla se ze židle a poděkovala za večeři; Tim mne vyprovázel. 
Když jsem procházela předsíni, otřela jsem se o něco visícího na háku vedle dveří. Obrátila jsem se a uviděla čerstvě staženého kojota... Houpal se schlíple, jenom na jedné zadní noze a jeho obnažené zuby zasvítily v bezmasém šklebu. S hrůzou jsem si všimla: že i jedna zadní čtvrtka chybí... "Time," řekla jsem se sevřeným hrdlem: "Co to bylo... v tom stew.... co jsme měli k večeři?" "Oh, tobě tak moc chutnal? Tak já ti dám recept. Nakrájej kojotí maso na malé kousky a dej je do horké vody. Přidej trošku cibule, tuřínu... jo a můžeš přidat ještě něco staršího, co máš doma, jako kus králíka, nebo rýže... prostě ještě jenom pro chuť něco, co už trošku plesniví. Pak přidej sůl a dobře to všechno uvař a... Alena? Proč utíkáš pryč? Tobě je špatně? Ty zvracíš? Proč?????" Alena Polárka
|
Ale zas na druhou stranu - kojot je skodna a maso je maso...
Ale asi nikdy uz me nikdo na kojoti maso (pry tahkle chutna i pes) nenalaka. Jsou proste masa ktera odmitam jist!
