O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

SYNDROM PRÁZDNÝCH HOUPAČEK PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 17 červenec 2008
Přejít na obsah
SYNDROM PRÁZDNÝCH HOUPAČEK
Strana 2
Strana 1 z 2

Naše dcera začala v září chodit do první třídy a když pominu všechny povinnosti s tím spojené - nejen její, ale i naše - nastalo nám i období taxikaření. To je interní termín naší rodiny pro rozvážení dětí kamkoliv za jakýmkoliv účelem (do nejrůznějších zájmových kroužků a za účelem společenského styku našich dětí), plus následné čekání, popř. odjíždění na nákup a poté jejich vyzvedávání.

 

 

 

    

     Když si vzpomenu na své dětství: maminka mě vodila do školy jeden týden, pak jsem dostala na krk klíč, kdyby náhodou nebyl nikdo doma, až se vrátím z družiny a pomoz si holka, jak umíš. Stejný byl přístup k mým zájmům. Chceš někam chodit, choď, ale sama. Díky tomu, jsem bylo, velmi záhy, děvče samostatné a nikdo mi nikdy nevymluví, že nejlepší kroužek, jaký může být, je banda děcek kolem baráku a všechny možné hry - počínaje schovkou a konče konspirativními akcemi, kterak přivést k infarktu nerudného pana souseda. Mám na to ty nejlepší vzpomínky, naopak organizovaná zábava typu "pionýr" mi byla vždy proti mysli. Ale jak se říká proti gustu....

 

 

   

     Já jsem už ve svých pěti letech podnikala první samostatné krůčky kolem baráku, přidala se k místní partě těsně předškolních a školou povinných dětí, s nimi hrála na šipky, na zloděje, na krvavého dědka, na schovku, na honěnou  a tak dále. Bylo to fajn.

 

     Doma jsem jen houkla: jdu ven, nikdo se nad tím nepozastavoval. Konec konců, proč taky, dnes s odstupem dospělého vím a dobře chápu, jak může být někdy únavné vymýšlet všelijakou zábavu pro své ratolesti.

 

     Program na odpoledne byl vcelku jasný, již zmíněné hry, nebo jsme třeba prozkoumávali sklepy, což byla zábava velmi oblíbená a ještě okořeněná velkým nádherným dobrodružstvím; velmi často se totiž stalo, že nás nějaký nechápající dospělý načapal, seřval a vyhodil. V tu chvíli se stával našim nepřítelem číslo jedna. Seděli jsme poníženě na lavičce a kuli pomstu. Plány to byly většinou velkolepé, ale finále se buď neuskutečnilo, nebo bylo tak mizerné, že si toho dotyčný dospělý často ani nevšimnul.

 

     Velmi živě si pamatuji si na svůj první samostatný výlet s kamarádkou. Vyhlídly jsme si jeden kopec, bylo nám asi devět. Maminka mi klíďo nachystala jednu sobotu svačinu a uvařila čaj do bandasky a vybavena navíc dvěma lístky na autobus, jsem vyrazila vstříc dobrodružství. Na konečné zastávce jsme vystoupily a šly prostě do kopce, tam jsme narazily na malou skalku, do které byly vytesány schody. Kamarádka vytáhla sirky, mouku a mlíko, udělaly jsme si oheň a upekly svoje vlastní placky. Paráda. Dodnes mě ta vůně volného a svobodného pohybu venku a možnost dělat si, co chci, hřeje...

 

 

 


Předchozí - Následující>>
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]