|
 - Bůh do domu, praví stará moudrost našich předků. Z ní je lépe než z čehokoli jiného vidět, že naši pradědové neměli zkušenosti s pojišťovacími agenty. Kdyby nějaké měli, nemohli by se totiž dopustit takové do očí bijící záměny. Pojišťovák totiž Boha připomíná jen velmi vzdáleně, a to ještě jenom tím, že je všudypřítomný. Pojišťováka poznáte hned, jak otevřete dveře, podle tří znaků: drží v ruce kufřík, usmívá se a čistí si boty na vaší rohožce. A kdybyste ho náhodou neidentifikovali ihned, udělá to za vás větou „Já jsem ten a ten z pojišťovny a můžu dál." Někteří agenti - začátečníci dělají tu chybu, že druhou větu vyslovují jako otázku, z čehož je léta praxe vyléčí.
Agent
si opatrně sundá zablácené boty ještě před vstupem do bytu, vezme je do ruky
a položí je až na koberec u vás v předsíni. Ponožky si zašpiní
od rohožky a dělá pak po koberci ťápoty, co nejdou pryč.
První
chybu, kterou můžete udělat, je nabídnout pojišťovákovi kávu. Káva je voda na
jeho mlýn, pomáhá ho upevnit v bludu, že ho rádi vidíte. Když už musíte
být pohostinní, udělejte kávu vycucanou a hodně ji oslaďte. Kávu podávejte
vlažnou, aby se nemohl vymlouvat na to, že je příliš horká a že raději
počká, až nápoj vychladne.
 Hlavním
úkolem agenta je psychicky vás utýrat za cílem uzavření pojistky. Jeho metody
jsou nefér a eticky závadné. Každý pojišťovák by vás měl před vstupem do
vašeho bytu upozornit, že jeho následující metody mohou být poněkud drastické.
„Když
vám malý Karlíček zemře," dívá se pojišťovák na spící miminko, „dáme vám
třicet tisíc korun. Když těžce onemocní, dostanete deset tisíc. Pokud
prokážete, že je nemoc nevyléčitelná," graduje hlas jako vyvolávač
v bingu, „dostanete ovšem celých dvacet tisíc!" Poté vyjmenuje
nemoci, které dítě v Karlíčkově věku „běžně dostává - mám tady na to
tabulky" a kolik za kterou jeho rodiče dostanou. Ti jsou po několika
minutách natolik zdrceni, že se jen diví, proč jim agent nestanoví datum úmrtí
jejich dítěte a nepodá vlasnoručně podepsané parte.
„Každý
pátý muž umírá mezi třicátým a čtyřicátým rokem," vmete vám do tváře
poté, co si prohlédl vaše rodné číslo.
„Rakovinou
dnes onemocní každá desátá žena ve vašich letech," uklidní vaši vyděšenou
manželku. „Nechci vás nijak strašit," ujišťuje vás dále, "na všechno
tu mám podklady a tabulky. Počet úmrtí způsobených touto nemocí se za
posledních dvacet let zvýšil o...," hrabe ve štosu papírů, „...o dvacet
sedm procent." Podle statistik, které vám agent ochotně předloží, je
celkem 125,6% lidí vašeho věku po smrti a zbytek tvoří těžce nemocí. Po
půlhodince strávené s ním máte pocit, že zítra zcela jistě umřete
a že je zázrak, že jste vůbec ještě naživu. Dozvíte se také, že když vás
přejede auto, dostanete za to sedmdesát tisíc.
„Ovšem
nemoci jsou jen jednou z příčin pojišťovacího plnění. Máme tady pracovní
i mimopracovní úrazy, dopravní nehody, popáleniny..." odříkává
suverénně jako školák vyjmenovaná slova, „pojistíme vám i škody vzniklé na
majetku. V poslední době jsou velmi oblíbené kombinované pojistky proti
požáru a vytopení. Výhodou je i to, že vám částku vyplatíme do týdne
poté, co vyhoříte, abyste mohli rychle začít znovu."
Tomu,
kdo ještě neměl pojišťováka v bytě, snad připadám krutý a cynický;
těm, kdo již znají své, se naopak zdá, že přespříliš zjemňuji. Na obranu
pojišťováků musím uvést, že mají pravdu - po dobu, co jste pojištěni, se vám
nic nestane.
Sotva však pojistka vyprší, ukradnou vám auto. Snad jedině tato
skutečnost mě donutila, že jsem se nakonec podíval do papírů, co mi pojišťovák
nechal na stole poté, co odešel. Našel jsem tam pojištění proti odcizení,
zranění, úmrtí a proti všem živelným pohromám, jen proti pojišťovákům tam
nebylo nic. Jan Flaška
(1997)
|
