 Uvědomujete si, že generace lidí narozených cca od poloviny minulého století, zažila neskutečně veliký pokrok - skoro ve všem. Vzpomínám, když se k nám dostaly první videokazety a na nich filmy, které jsme normálně nemohli vidět. Tedy, ony v té televizi taky nebyly moc k rozeznání, protože to většinou byla bůhvíkolikátá kopie, ale zas to bylo okořeněno hlasem překladatele, který "daboval" všechno a všechny. Vzpomínám na to s velkou nostalgií. Tehdy jsme si ty videokazety přepůjčovali, ti šikovní si zhotovili další "aušus-kopii", aby mohli pozvat na promítání někoho dalšího. Jé, kde jsou ta kouzelná léta mládí... Mj. jestli si vzpomente, kdo to tenkrát přemlouval do češtiny? Jojo, byl to on... Ale raději vám ho nebudu prozrazovat já, nechám to na naše databázistky a jiné moudré hlavy.
Víte, jak se nyní snažím likvidovat
zbytečnosti, které jsem už věky nevzala do rukou, tak jsem se dostala k deskám
(nebo snad jsou to šanony?), do nichž se tahle zázračná kolečka vkládají; jistě víte,
o čem je řeč.
Našla jsem jich hodně, a je na nich většinou
muzika, natočené filmy, pak nejrůznější návody a samozřejmě, i plno fotek a
videí naší rodiny od raného dávnověku.
Přede mnou
je tedy obrovské dilema:
vzít a
dopravit v igelitce do kontejneru?
Pokud bych to jen tak zas někam přesunula,
tak to rozhodně není žádné řešení. Určitě jste tenhle dávný výbuch techniky
taky doma měli, nehledě, že navíc k tomu byly potřeba i přehrávače..
Ohledně videokazet - mám jich tu k nejspíš
věčnému spánku uloženo asi deset, jsou na nich převážně rodinné věci. Co s tim,
to také nevím. Ale obrovitánskou škatuli videokazet jsem už před lety
vyhodila - pamatuju, jak jsem si je vozila do New Yorku, abych se mohla těšit
češtinou z nějaké té detektývky. Tam zůstaly do doby, než odešly na věčnost do
tamějšího odpadu.
OK - jak jste vy řešili ony otázky:
Kam
s tím?
Co
s tím? KUDL@NKA
|
