Už delší dobu bojuju s milovanym počítačem. Já vim, že je to nejchytřejší "něco" na světě, minimálně něco, na co já nemám a nikdy mít nebudu. Jo, dostala jsem nádhernej monitor, takže mám na psacím stole veeeeliký okno a místo té plechové velké pixly, ve které se schovává "Ó velký Duch počítač", mám jen otevřený notebook o kus dál, na jehož displeji je nějaká další stránka. Je to nesmírně super, jen to ještě není dovedeno k dokonalosti - nemám na čem dělat fotky a taky ještě nefunguje pár dalších záležitostí. Takže celkové resumé: Ten původní, tedy starý monitor a ta velká plechová pixla, jsou vyhoštěni do ložnice, monitor položen na prkně, které je zas položeno na kovové kostře starého šicího stroje. Pixla vedle.
Moje čerstvé narozeniny jsem
prožila docela fajnově. Venku bylo překrásně, takže jsem byla hodně času venku
se svým milovanym psiskem. Dostala jsem od syna krásnou kytici spolu se
zprávou, že je všechno skoro fajn; nebudu tu šířit nějaké rodinné zprávy, ale
byla to fakt bezva zpráva.
Uvařila jsem si segedín, který
jsem pak rozdělila do sedmi igeliťáčků a šoupla do mrazáku na budoucí časy. Nasbírala venku kdouličky, konkrétně kdoulovec
japonský, a rozhodla se zkusit uvařit si džem. Nejen z těch kdouliček, ale
navíc ještě z pomerančů a mandarinek, plus nějaký ten citrón. Když se mi
to povede, dám se recept …
Jo, jediný velký nervák mám s mým
Kayou, protože zítra jdeme k veterináři na vyndání stehů a současně
zjistit, zda a jak vyšla histologie. Doufám, že bude vše OK.
Je to stejně zvláštní, když si
uvědomuju, kolik že moc a moc je mi let, a přitom se na to vůbec necítím...
Chtěla bych se vás zeptat na pár otázek:
1)
Když se vám zdají sny – kolik vám v nich
je? Respektive,
na kolik se ve snu cítíte? Já jsem v tom záhadném světě docela fajn,
nejspíš tak o třicet let je mi míň. Ale i ve snech vyvádím neuvěřitelné věci…
2)
Snažím se zbavovat zbytečných věcí. Jenže nevím jak. Ano, nafotila jsem plno
fotek, že je dám někam na nějaký ten příslušný web, ale zase si říkám: co pak?
Když se mi někdo ozve? Všechno co jsem vybrala (mj. většinou nepoužité věci),
jsou sice mnohdy drahé, ale já bych to ráda dala buď zadarmo nebo třeba za
nějakou „jedlou“ protihodnotu. Pro příklad: mám krásné nové batohy, cestovní
tašky… Můj drahý manžel, když sem za mnou jel, tak si koupil na cestu vždy něco
nového, protože doma nic neměl. Neměl proto, protože zpátky letěl bez ničeho…
Jo, kdybyste tedy měl někdo zájem, pošlu fotky.
3) Další – mám
tu několikery nový džíny – ale jak jsem zhubla, je to fakt velký – XXL. Takže,
pokud byste věděli o někom trošku prostornějším, dejte vědět. Většinou jsou
taky funglnový. A je mi líto je vyhodit.
4)
V poslední době se zas věnuju svý
závislosti: něco stloukám, sešroubovávám, řežu… Já se měla
narodit truhlářem. Dřevo mi nesmírně voní, i když musím se smutkem konstatovat,
že teď už dřevo moc dosažitelné není. S trochou
studu se přiznám, že když někde vidím nějaké odložené prkýnko, desku… tak se
jen kouknu, zda se nikdo nedívá a už se to nese ke mně domů. Ano, jsem hrozná,
vím.
Jo, taky jsem se rozhodla
věnovat trošku víc politice. Je to totiž nesmírně zábavná záležitost, když
odhlédnete od toho, jak moc se týká našeho obyčejného každodenního života.
Nedávno jsem se na během pokecu s jednou pejskařkou dozvěděla, že „babiš
musí chcípnout“, a na dotaz proč, mi bylo odpovězeno, že to tak říkaj všichni a
že ona jim věří.
Tak mě napadlo občas vybrat
nějakého „politika“, a sepsat něco bližšího o něm. Nejen to, kolik vydělává,
ale hlavně to, co vlastně má na starosti a kolik tomu skutečně věnuje času.
Zjistila jsem totiž, že u některých by měl den mít tak 96 hodin, jinak by se
všechny jejich funkce nedaly zvládnout… A to ani když mají k ruce i ty asistenty.
OK.
Tak skončím tím, čím jsem začala:
Děkuju
moc všem,
co
mi různě na všech sítích i poště dali najevo,
jak
na tu vetchou Kudlanku myslí….
KUDL@NKA
|