 Když s končila druhá světová
válka, svět byl plný optimismu. Na varování, která pronesl Winston Churchill v
březnu v americkém Fultonu, se ve střední Evropě nebral zřetel. Málokdo si dnes
uvědomuje, že Československo v době začátků studené války bylo výrazně
militaristický stát. Mělo předimenzovanou armádu, velké přebytky válečné
výzbroje a samozřejmě i intenzivní vojenskou propagandu, zaměřenou na nového
nepřítele, USA a kapitalistické státy Evropy.
Existovala tu tedy i
tradice bojových písní, většinou pochodů ještě z dob Rakouska-Uherska a z těsně
předválečného období. Optimistické pochody vznikaly už v rámci Osvobozeného
divadla nebo pod tlakem blížící se války.
Základy vojenské
budovatelské písně vznikly už za druhé světové války, když skladatel Vít
Nejedlý v rámci rodící se Československé armády v Sovětském svazu vytvořil
Armádní umělecký soubor, který nesl po Nejedlého smrti v lednu 1945 až do svého
zániku v roce 1993 jeho
jméno. AUS, jak se mu říkalo, narostl v padesátých letech do obřích rozměrů –
čítal přes osmdesát hudebníků, sto dvacet zpěváků a padesát tanečníků. Ve své
době jím v rámci základní vojenské služby prošli skoro všichni budoucí významní
čeští umělci, z nichž mnozí se podíleli i na jeho repertoáru.
Na startu tohoto „budovatelského
jádra budovatelských písní“ se setkáváme se jménem Václava Dobiáše. Je autorem
hudby k „matce všech budovatelských písní“ s příznačným názvem
 Vyhrňme si rukávy
Václav Dobiáš, František Halas
Teď když máme, co jsme chtěli,
do rachoty zvesela!
Ať těm, kteří za nás mřeli,
žádný hanbu nedělá.
Ref.: Vyhrňme si rukávy,
když se kola zastaví,
hej rup! Hola hej! Hej rup!
Hola hej! Do práce se dej!
Prohraje to, kdo se válí,
republika práce je;
tomu čest, kdo nezahálí,
ten je její naděje.
Ref.:
Práce není otročina,
která spadla na tebe.
Dneska, chlapci, to je jiná -
dnes děláme pro sebe!
Ref.:
Spolu s básníkem Františkem
Halasem, svým nadřízeným z ministerstva kultury, ji Václav Dobiáš složil už v roce 1946,
tedy ještě před převratem v únoru 1948, jako hudební motivaci k poválečné
obnově republiky.
Následně se v roce 1949 stala jakousi
hymnou první pětiletky.
KUDLANKA
ok, tak do
rachoty, a zvesela!
|
