|
 "Vyvdala" jsem dceru. Třináctiletou.
Ale nějak to s ní neumím, nevím si rady. Je inteligentní, ve škole jí to
jde, učivo rychle chápe a s úkoly obvykle nepotřebuje pomoct. Je ráda středem
pozornosti. Ráda mluví, i když zrovna nemá o čem. Je s námi o víkendech,
někdy i častěji. Má spoustu nejrůznějších zájmů, chodí taky do několika
kroužků.
Vilma
Ale - je velmi nepozorná. Když jí
něco říkám, musím se ujistit, že mě opravdu vnímá. A druhý den už to stejně
zase neví. Na dovolené má jeden jediný každodenní úkol, který po ní stejně
musíme kontrolovat, a velmi často to není splněné. Minulý týden jsem tři dny
čekala na důležitý telefonát (jeho výsledek zajímal celou rodinu), místo toho
mi přišel mail, tak jsme si o tom se všemi popovídali a ona se dva dny poté
zeptá, jestli už se mi někdo ozval, jestli už mi volali. Často hledá něco, co
leží před ní a ona to nevidí.
Rychleji koná, než přemýšlí.
Nedomýšlí důsledky svých činů. Když ji požádám, aby na chvilku pohlídala svou
dvouletou sestřičku, tak se za chvíli zvedne a jde si klidně dělat něco jiného, svého.
Hodně času během dne tráví tím, že
si sama se sebou povídá, vymýšlí si příběh s několika postavami a za všechny
postavy mluví, normálně vede dialogy. Vydrží to dělat třeba po celou dobu
výletu a pak vůbec nevnímá, co se kolem ní děje (někdy mám pocit, že by byla
schopná vlézt před jedoucí auto, protože by si ho nevšimla). Absolutně se
vystačí sama se sebou…
Máte
s takovým chováním zkušenosti?
Vilma
|
