 Ahoj lidi, popište mi prosím, jak to máte s úklidem domácnosti... Já mám fakt drsnou výchovou vnuceno, že uklizená domácnost je nutný základ života, jenže sem v nejtajnějším skrytu duše příšernej bordelář. Když ve volný den ráno vstanu, v hlavě mi letí seznam alespoň třiceti věcí, který chci udělat - nádobí, kuchyň, koupelna, uvařit, vyprat, odnést věci do stodoly, na půdu, vyleštit zrcadla, přesadit kytky, uklidit zahradu, zastříhat růže, připravit skalku pro květiny...
Velmi ambiciózní plán, který ale
bohužel končí tou kuchyní. Během toho se mi veškerý seznam vytratí z hlavy a
pak jen běhám po baráku jak seknutý kuře bez hlavy a zoufale netuším, co sem
měla v plánu dál. Ve finále skončím na sedačce s obrovským znechucením sama nad
sebou a pocitem šílenýho selhání... Pak výčitky a pocity neschopnosti. Dnes
jsem říkala mému muži, když slzel u krájení cibule, jo, ať brečí, že má proč,
protože si mě vzal. Nechápu, jak to se mnou může vydržet.
Zase na druhou stranu mi to mámino
šikanování dalo do života lekci, že není priorita mít možnost se najíst
ze země. U nás se třeba každý den mylo okno balkónu v kuchyni, když ségra byla
malá a udělala tam ťapky rukou. To bylo furt něco. Máma šla třeba do našich
skříní a vše letělo na zem a skládat znova do komínku... bála jsem si sednout a
trénovat hru na kytaru, aby mi neřekla, že sedím a neuklízím.
Vůbec jsem to nechápala. Proč
uklízet uklizené. Každý máme jiné hodnoty, požadavky na úklid a chod
domácnosti,a mě to prostě její drezúrování nešlo do hlavy. Když k ní v
současnosti dojdu, má tam opravdu všechno svůj řád, místo, absolutně vypulírováno, že mám někdy pocit
návštěvy v nemocnici, i když má zařízeno moderně. Ale, i když máma nejspíš myslí, že to doma nemám OK, tak uklizeno mám. Z větší části ...
Jinak - k těm seznamům: co si fakt nenapíšu,
zapomenu. Často zapomenu, že už jeden seznam mám, a začnu psát další. Někdy se
stane, že najdu oba seznamy, tak píšu třetí, abych zrušila duplicity. Když se
hodně soustředím, ten třetí už neztratím. A pak odškrtávám. To je velmi
uspokojující pocit. Třeba někdy na seznam napíšu něco, co je už vyřízené, abych
si to mohla odškrtnout. Bohužel v průběhu dne často potkám mnoho jiných věcí,
které “musím” udělat hned, a seznam jde stranou. Jo, jo… je to legrace.
Můj hlavní problém je v tom, že v
hlavě, tedy vlastně i reálně, mám pořád hodně plánů a projektů. Někdy se mi z
toho až točí hlava. Takže neudělám nic plánovaného a jsem pak na sebe dost
nas*aná. Naštěstí moje drahé děti jsou na tom podobně…
JINDŘIŠKA
|
a 9) umýt dveře a okno. 
