Konečně jsem se dostala k tomu nejpodstatnějšímu, o čem bych vám ráda napsala - o svém prvním vlastním, opravdu mém soukromém koni. Dnes toto není žádný zázrak, koně má "kde kdo", ale v roce 1985 bylo soukromých chovatelů pramálo. Koně vlastnili hlavně statky, družstva, jezdecké oddíly.

Z celého mého předcházejícího vyprávění vyplývá, že jsem sice měla koně od dětství velice ráda, ale nedařilo se mi tuto vášeň dostatečně uspokojit. Povedlo se mi, že jsem směla ošetřovat spoustu různých koní, mohla jsem na nich jezdit, ale většinou na kolbišti, maximálně na vyjížďce v zástupu ostatních. Na kolbišti sice někdo, kdo vedl výcvik, opravoval mé chyby, ale zážitek z jízdy na koni byl omezený.

Mnohem krásnější byly vyjížďky, i když jsem se musela držet v zástupu a jet tempem, který zvolil někdo jiný. Já jsem nejvíce toužila právě po svobodném, co nejméně omezujícím ježdění v přírodě tak, jak jsem to "ochutnala" s valachem Jirkou a huculkou Elsou (i když jsem se s nimi z časových důvodů nemohla vypravit ven na víc než asi hodinu). 

Po skončení studia na VŠ už mi nic nebránilo, abych si svůj sen o vlastním koni uskutečnila. Studiem jsem získala odborné znalosti i možnost získat zaměstnání na vesnici s bytem, deputát i šanci najít pro koně nějakou stáj.

Plánovala jsem si koupit koně po nástupu do zaměstnání, ale když jsem o posledních prázdninách četla v okresních novinách Stráž míru "Prodám sedmiletou klisnu po Shagya XV-6 s hříbětem po Servátorovi", spíše ze zvědavosti, napsala jsem dotaz, jaká je asi tak cena takového koně.

Odpověď přišla z nedalekého Nejdku a tak jsem sedla na autobus a jela se na kobylu podívat.

Čekala jsem bělku po Shagyovi, ale ve stáji stála kaštanová hnědka SONETA a její hříbě, hřebeček SONG.

Líbila se mi, přestože měla trochu těžší hlavu po své chladnokrevné matce, ale kohoutek, hřbet a záď měla velmi dobré, končetiny v pořádku, až na jizvu na pleci. 

Při hlazení a čištění projevovala mírnou povahu a nezkažený charakter, což bylo po roce práce s kousavou a kopavou Fačkou velmi příjemné. 

Sonetu jsem si ten den vyzkoušela v ohradě jen tak bez sedla, zjistila jsem, že je tvrdá v hubě (možná proto, že byla využívaná také v tahu), ale na pomůcky holení dobře reaguje a nemá vážné nedostatky v pohybu - na mé "rekreační" ježdění by plně vyhovovala.

Song, její hříbě, byl na prodej také, ale toho jsem nechtěla, neměla jsem ustájení pro klisnu, nepotřebovala jsem řešit ustájení dvou koní.