O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NĚKDO NA TO MÁ - NĚKDO NE PDF Tisk E-mail
Úterý, 22 červenec 2008
Přejít na obsah
NĚKDO NA TO MÁ - NĚKDO NE
Strana 2
Strana 1 z 2

Vychovávat malé dítě je velmi závažné a nelehké životní rozhodnutí. Někdo na to nemá ještě, někdo už a jiný nikdy, což jsem si uvědomila, když jsem nedávno jednoho takového malého človíčka hlídala. Přislíbila jsem totiž své kamarádce Lindě, že jí pohlídám dvouletého synka, aby si mohla zajít k lékaři a nemusela ho tahat s sebou. Měly jsme čas na kávu.

 

 

 

 

 

    Malý David začal hystericky řvát hned poté, co jsem postavila na stůl, z jeho dosahu, hrnek voňavé kávy, načež mi jeho maminka vysvětlila, že by si prosil také jeden hrnek. „ A co mu do něj mám dát, kakao, džus, mléko ?"  ptám se. „ Né, jenom prázdnej, já mu do něj odleju trochu toho kafe", pravila Linda a já jsem si neodpustila otázku" „ a myslíš, že by mělo malé dítě pít kafe?"  „A co mám dělat, když to chce?" „No to je jasný, to se prostě nedá dělat nic..." pomyslela jsem si a donesla hrnek, lžičku a piškoty.

 

   David hned všechny ty piškoty naházel do  hrnku a umíchal z toho leptavý hnus, který vzápětí vyklopil na stůl a než jeho maminka dořekla, zatímco se na něj láskyplně zahleděla se slovy: „ ten malý rošťák..." , rozmetal tuhle hromádku ze stolu po celém obýváku. „Jé, promiň", řekla Linda. „ Ale to nic", pravila jsem a pokusila se nasadit také ten správný láskyplný výraz, zatímco jsem přemýšlela o tom, jak to tady s tím malým zmetkem ty tři hodiny vydržím.

 

   Zůstali jsme sami. Pokoušela jsem se nevnímat ten humus všude kolem, mile jsem se usmívala a pravila „broučku, to se nedělá víš?" David mě ignoroval, mlátil do stolu lžičkou, vztekle dupal a hulákal. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.  - A pak - plesk, plesk. David na mě vytřeštil svá obrovská modrá kukadla, ale bylo ticho. No - maminka, ani teta Džamila by se mnou jistě nesouhlasily, ale funguje to.  Kluk ani neceknul, vysvětlili jsme si, co se smí a co ne a nechal se zaujmout hračkami. Byl pak docela roztomilý.

 

   „Možná by to jenom chtělo, aby se mu někdo víc věnoval", pomyslela jsem si. Jenomže do výchovy nikomu mluvit nemůžu a ani nechci. Ono je také něco jiného umět zaujmout dítě tři hodiny a umět ho zaujmout od rána do večera - každý den. Také jsem kdysi špatně snášela, když se mi někdo snažil mluvit do výchovy. Vzpomněla jsem si, jak vyváděl můj starší syn, jako tříleté děcko, před výlohou hračkářství. Vztekal se, dupal, válel se po chodníku a řval jako protržený „já chci, já chci, já chciiiiiiiii".

 

 

 

 


Předchozí - Následující>>
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]