|
 Tak zase pár slov o té „legrační
diagnóze ADHD“. Přijmula jsem, že některé věci změnit nedokážu a našla si okolo
sebe lidi, kteří moje přešlapy berou jako vtipné neduhy a ne něco, z čeho budou
šílet. Děláme si z toho ještě legraci a je to hrozně fajn. A upřímně - lidé to
berou daleko lépe, když se za to neobhajuju. Já se i omluvim, ale dodám k tomu:
zvykej si, lepší už to nebude. Je to moje součást a moji součástí to bude i
nadále. Lidé mají stovky neduhů, i bez ADHD má mnoho osob všemožné vady na
charakteru, nejsou dokonalí, dělají chyby. Já jich prostě jen dělám víc.
Sedím na gauči.
Potřebuji dojít na nákup.
Abych mohla jít do obchodu, musím si vyčistit zuby.
Musím si ale nejdřív udělat kávu, abych si mohla vyčistit zuby, protože si
nemohu čistit zuby před kávou.
Abych si udělala kávu, potřebuji udělat místo v kuchyni.
Když budu uklízet v kuchyni a sahat na špinavé nádobí, nemohu si dát
sprchu.
Jenže se potřebuji vysprchovat, abych mohla dojít nakoupit a nevypadala
jako strašidlo.
Když se ale vysprchuji před nákupem, budu muset jít ven s mokrými vlasy,
čistá, a zase se zpotím, sprcha bude úplně zbytečná.
Ale když si ji dám až po nákupu, nebudu moct uklidit v kuchyni a dát si
kávu.
Stále sedím na gauči.
Update:
Nepořádek v kuchyni jsem odsunula a udělala si kávu. Vyčistila jsem si
zuby, došla na nákup.
Sedím
na gauči, čtu si komentáře na facebooku a snažím se přesvědčit sama sebe, že je
čas na tu sprchu.
JÁJA
|
