 Milí čtenáři, kamarádky a kamarádi, poraďte, jsem teď dost mimo. Jsem podruhé vdaná, už sedm let, mám z prvního manželství 17 letou dceru. Bydlíme na sídlišti v manželově 3 + 1. Tedy - můj menší byt jsme prodali a přestěhovali se k němu. Jsem ráda, když můžu byteček šlechtit, takže z doupěte jsem postupem času udělala docela hezké bydlení. Manžel se rád hrabe v elektronice, tak má v ložnici i svou dílničku. Do ničeho jsem ho nikdy nenutila, starostí svých mám dost (má drahá puberťačka), jednoduše - doposud všechno šlo tak, jak se má. Alespoň jsem si to do včerejška myslela.
Jedná se totiž o peníze. Doposud jsem totiž žila v
přesvědčení, že je to tak, jak jsme se dohodli. Nic jsem nekontrolovala, připadalo
by mi to ponižující. Prostě jeho výplata a moje výplata, zaplatíme poplatky a
ostatní je na běžná vydání. Každý nějaké to kapesné, když se bude kupovat něco
většího, promluvíme si o tom.
Jak říkám, nejsem člověk, co někde něco vyzvídá nebo se
někde hrabe, za účelem, aby něco utajeného vyhrabal. Proto mě překvapilo, to co
jsem našla. Prostě jsem chtěla zase jednou zlikvidovat zbytečnosti ve skříních,
věci, které se léta nenosejí a nebudou se hodit, buď někomu dát, nebo vyhodit. Ze
svých věcí jsem už zabalila čtyři tašky a dala se do těch manželových. A tak
jsem našla stařičké manželovo sako, snad ho měl, co ho znám, na sobě jednou,
takový hadr z dob malin nezralých. No, tak jsem si řekla, že buď půjde do světa,
nebo na hadry. (Předesílám, že to bez jeho vědomí nevyhodím, jen bych to dala
všechno stranou, že se pak zeptám.) Jak jsem to tak házela na gauč, vypadla z
náprsní kapsy silná obálka. Nebyla zavřená, tak jsem se podívala: byly tam
výpisy z jeho konta a další papíry. Prostě a jasně - to, co mi řekl, že bere,
je třetina jeho výplaty. A dále - má na kontě opravdu slušnou částku. Mj. o
tomto kontě jsem pochopitelně taky neměla doposud povědomí. Seděla jsem tam jak
opařená a abych pravdu řekla, sesypal se mi svět. Vzpomněla jsem si na to
naše občasné škudlení, na to, jak se občas snažím přivydělat... A výsledkem mnohahodinové
práce je pak zlomeček toho, co mu přibývá na jeho soukromou hromádku každý
měsíc.
Nemám komu to říct, s kým se poradit. Rodičům to říkat
nemůžu, už jsem jim dělala dost hlavu s mým ex, nehledě na to, že jsem pořád
jásala, jak jsem teď spokojená. Kamarádkám v práci? Takové kamarádky to zas
nejsou, abych před nimi prala špinavé prádlo, a člověk nikdy neví, kdy se to
otočí proti němu.
Prosím, jestli vás něco napadne - poraďte mi, zatím
jsem mu vůbec nic nenaznačila, jen jsem řekla, že mi není dobře, že asi na mě
něco leze. Prostě nedokážu zas až tak hrát, že jsem ok a už vůbec bych s ním
teď nemohla spát, objímat ho - pořád bych před sebou viděla to, že celá ta
léta si on myslí na svá zadní kolečka. Budu ráda, když mi napíšete nějakou radu, protože já jsem ted dost mimo...
|
