Včera jsem vyrazila s kamarádem a kamarádkou na večeři do restaurace u jezera. Můj kamarád a bývalý kolega se zamiloval do mé kamarádky, a aby se jí dostal na kobylku, vylákal nás obě ven s tím, že jí chce lépe poznat. Nechtěla jsem jim dělat křena, tak jsem mému kumpánovi (říkejme mu třeba Pepa) navrhla, aby pro mě přivedl taky parťáka, a uděláme si příjemný večer.
Bez ohledu na to, že Pepa je
značně odrostlým synkem velmi známého zpěváka ve Švýcarsku, řekněme, že ho
příroda neobdarovala šarmem, krásou a bystrostí, ale je milý a je s ním docela
legrace.
Nečekala jsem, že se obklopuje
fotbalisty a modely, ale vzhledem k
tomu, že mě Pepa trošku zná,
předpokládala jsem, že si dá ve výběru mého společníka záležet a přivede
někoho obstojně vypadajícího a alespoň malinko intelektuálně založeného.
Konečně nastal plánovaný večer,
já dorazila na místo setkání jako první a netrpělivě vyhlížela naši společnost.
Znenadaní se objevil Pepa a za
ním zvláštní bytost, která nemohla být z naší planety. Jedním okem snímala
mrakodrapy v New Yorku a druhým kontrolovala provoz v Šanghaji. Zároveň mě
"TO" sjíždělo v 360 stupňovém úhlu, což "tomu"
oftalmologická dispozice (nebo spíš indispozice) umožňovala.
Už při prohození první věty mi
došlo, že je to absolvent zvláštní školy a já pořád doufala, že je to hodně
špatný vtip a to stvoření sundá kostým neoficiální mezihvězdné postavy ze Star
Treku.
Když už jsem si asi po čtvrté
otírala poprskané brýle mikrofázovým hadříkem, došlo mi, že jeho podoba je
definitivní a zoufale se dívala na svět přes brýle poprskané od slin někoho, s
kým bych nechtěla sdílet ani popelnici, natož tělesné tekutiny. Já sice nejsem
příliš povrchní, co se výzoru týče. Jsem schopna nahlédnout i do vnitřní krásy,
ale i moje estetická tolerance má svoje hranice.
Lačně jsem se vrhla na přinesené
víno v naději, že když budu rychle pít, tím spíš se mi zakalí zrak, otupí
smysly a při velkém štěstí upadnu do bezvědomí.. Bohužel, to se nestalo.
Nicméně po pár hodinách jsem se
rozloučila, protože jako většina obyvatelstva jsem musela vstávat do práce a
ještě mě dnes čekala zkouška.
Nejlepší na tom večeru bylo
jídlo a víno.
Moc jsem si to užila. Vždy a všeho schopná
VERONIKA
|