Milena je úžasná ženská. Neunavitelná, neuchoditelná! Závidím jí moc to nádherné nadšení pro objevování a obdivování všeho kolem. Ráda čtu i poslouchám její zážitky z cest, stejně tak jako zážitky s velmi, velmi těžkou prací na statku a především výchovou a veškerou péčí okolo stáda poníků. Ano, mládí dává sílu, ale ne každý ji opravdu využije.  Tak si dnes přečtěte a prohlédněte její zážitky dvou dnů z lázeňského pobytu. V době, kdy ostatní klienti většinou posedávají u kávy, ona prochází a obdivuje okolí.

PÁTEK  - Tři kříže

Dopolední procedury byly dobře seřazené: Kneippův chodník, rehabilitační plavání, masáž zad (když si člověk nastudí nožičky, v bazénu se nahřeje, a když si při plavání neuvolní záda, masér to zvládne...).

Po obědě jsem zvažovala, jestli se celé odpoledne povalovat na pokoji, nebo jít na krátkou procházku. Zvítězila procházka, a nakonec nebyla až tak krátká. Vypravila jsem se na kopec Tři kříže, kde jsem nikdy nebyla.

Pověst vypráví o památce na sebevraždu tří bratrů; skutečnost je taková, že byly tyto kříže jako symbol vítězství katolíků nad luterány vztyčeny kolem roku  1640.

Jsou tři jako symbol biblické Golgoty.

A protože vrch kopce vyčnívá nad Varami, je zde také televizní vysílač shodného jména. 

Všechny procházkové trasy vedoucí po svazích lázeňského údolí jsou doplněné vyhlídkovými altánky. Opadané listí ze stromů uvolnilo možnost je skutečně k vyhlídkám využít - bylo do údolí skrz holé stromy dobře vidět.

Každý altánek má své jméno, tady to byl altán U tří křížů, Panorama, Camera obscura a altánek bez stříšky se jmenuje Ottova vyhlídka u Ottovo výšiny.

Po návratu jsem oslavila  státní svátek zmrzlinovým pohárem v hotelové kavárně. Byla jsem v ní poprvé a překvapila mě nízkými cenami, takže doporučuji. 

SOBOTA -  jeden park, dva zámky, tři kostely

Bylo nebylo.

V dobách už téměř zapomenutých jsem dvakrát nebo třikrát vystavovala naše poníky na louce za zámkem Valeč v Čechách.

Nikdy samozřejmě nebyl čas jít se podívat na zámek a tak jsem si jen slibovala, že by bylo fajn se do Valče podívat někdy bez poníků. 

Ale kdo si počká, ten se dočká.

Díky Šárce (spolužačce ze ZDŠ) a jejímu Frantovi, jsem si konečně (v celkem slušném počasí na výlet) splnila dávný plán, spíše jakýsi sen.

Nejprve jsme se zastavili v Chyších.

Obešli jsme zámeckým parkem zdejší zámek a po obědě v pivovarské restauraci následovalo obejití zajímavého hřbitovního kostela.