|
 Pátek - V+W, ale jiné, než tradiční - Na dnešek jsem si udělala
podrobný scénář. Začátek skoro nuda, masáž, procházka pro vodu na pitnou kúru,
snídaně. Po snídani přišlo na řadu písmeno W, tedy karlovarský Westend. Čtvrť bohatých v tehdejší
době, domy připomínající spíše menší zámky. Jeden z nich byl cílem mé výpravy,
tzv. Becherova vila. Já ji znám z dětství, kdy byla využita jako dům dětí a
mládeže, chodila jsem tam na kroužky. Nyní je opravena do původního stavu a
slouží jako galerie. Nádherný dům, ale v nabídce, co lze ve Varech vidět,
bohužel zapadající...
Obhlídla jsem také opodál stojící pravoslavný kostel,
svítící nádherou zvenčí i uvnitř (tam se fotit nesmělo), zklamaly mne Malé
Versailles, jezírko utopené pod vysokými břehy. S jezírkem u Sadové kolonády se
to nedá srovnávat. To je krásné i teď, ve vrcholícím podzimu.
Pak jsem se zas věnovala tomu, proč tu jsem, takže
perličková koupel, s pohárem k prameni a oběd. Po obědě přišlo na řadu písmeno
V jako Zámecká věž, která je vlastně pozůstatkem malého středověkého hradu.
Středověk skončil, věž přežila požár města a lze ji využít jako vyhlídku za
pouhých 25 Kč pro důchodce. A přitom obhlídnout malou expozici na téma
lázeňství. 
Odpoledne bylo na pořadu rekreační plavání. To jsem si
vybrala dobře, a dokonce k mému překvapení jsem vydržela těch asi 50 minut
neustále, většinou pomalu, plavat. Byli jsme tam jen čtyři, dva pánové a dvě
ženský, tak při troše dobré vůle a občasnému kraulu, abych se rychle vyhnula
ostatním, jsme se vešli parádně a nepřekáželi si. Plavat v bazénu, kde vlastně
není kam plavat, by byla otrava. Letos jsem byla tělesem ponořeným do kapaliny
poprvé. A že voda opravdu nadnáší, jsem si ověřila, když jsem vylezla ven,
najednou byly ruce i nohy těžké.
Oddech na pokoji, pak znova procházka, vyžunknutí
doporučeného množství Svobody ( název pramene), večeře a relax. Nachozeno přes
20 tisíc kroků, tak už mám na polehávání nárok, heč.
Sobota - program na deštivé počasí – Dnes je sobota a tak mne
čekaly jen dvě procedury, obě opakované. Ale perličková masáž mi začínala 10
minut po zahájení podávání snídaně. Snídani jsem tedy velice odbyla, ale koupel
jsem ve vířivce stihla. Druhá procedura byla lymfodrenáž. Jestli jsem v
předchozím díle zpravodajství srovnávala žertem lázeňskou proceduru se
senážovacím procesem, tak teď šlo o to lisování, které by mělo senážování
předcházet. Naštěstí mě do balíku, jako vlka ze seriálu „Jen počkej zajíci“,
nelisovali, snahou bylo, aby přístroj tlačil lymfu z nohou k srdci. Jestli se
to povedlo, nevím, možná by to větší efekt a porovnatelnost "dříve" a
" nyní" mělo spíš večer, s nohama po dlouhé procházce.
Dopoledne jsem jen došla pro malý nákup na zítřek (místo
oběda, o který přijdu) a teprve po obědě vyrazila na výpravu. Cílem byl
Poštovní dvůr na konci Varů, bohužel byl zavřený.
Poštovní dvůr byl původně (r. 1791)
postaven jako poštovní dvorec s přepřahací stanicí poštovních koňských
spřežení. Postupem doby se z Poštovního dvora stalo nejoblíbenější
společenské a zejména hudební středisko lázeňského města
s kavárenským a restauračním provozem a vyhlášeným cílem lázeňských
hostů. Konaly se zde plesy, koncerty, výstavy a konference a místo
navštěvovaly slavné osobnosti.
I já jako dítě pamatuji, že jsme procházku
lázeňskou čtvrtí končili s rodiči zde. 
Protože stav Poštovního dvora mne zklamal, tak jsem cestou
zpět navštívila karlovarskou Galerii (výstava moderních, ale koukatelných
obrazů snových krajin), a druhá zastávka byla v Muzeu města Karlovy Vary.
Aspoň jsem se schovala před mírným, ale vytrvalým deštěm.
Multimediální podoba stálé expozice přibližuje v šesti
sálech v prvním patře historii města. Cesta začíná u Vřídla,
unikátního přírodního fenoménu, a pokračuje přes založení lázní a vývoj
lázeňské léčby až k proměnám architektury Karlových Varů,
společenskému a kulturnímu životu lázeňského města a historii mezinárodního
filmového festivalu.
Druhé patro představuje přírodu a
historii regionu od nejstarších dějin, přes slavné období těžby rud a
neméně významnou tradici cínařství a výroby skla a porcelánu. Závěr expozice je
věnován dramatickému 20. století. Exponáty jsou doplněny
mnohými multimediálními prvky.
Milena Nováková,
cestovatelka po
vlastech českých,
nyní se láznící
|
