Jsem už lázeňský povaleč v záběhu - dnes mám tři lázeňské procedury, a první hned ráno. To mne strčili do velkého igelitového pytle a zkusili zaživa senážovat (protože takhle jsme na farmě vyráběli senáže = obalili jsme balík zavadlé píce do fólie a oxid uhličitý vytvořený mikroorganismy píci zakonzervoval).  Tak po tomhle "zakonzervování" následovala procházka k prameni, určeného k pití před snídaní, a vzhledem k žízni (nic jsem od probuzení nepila) rychle ještě za tepla jsem měla pohárek vypitý.

Lázeňská doktorka mi doporučila tři různé prameny, tedy ráno Mlýnský pramen, v poledne pramen knížete Václava a večer pramen Svoboda. V podstatě tedy prameny Mlýnské kolonády, i když pro vodu Svobody se chodí do samostatného pavilonku. Pít se mají před jídlem, ideálně se asi půl hodiny před časem jídla sebrat, načerpat příslušnou dávku, což je právě ten slavný lázeňský pohárek, a popíjet během procházky po kolonádě a během zpáteční cesty na hotel. 

Mlýnská kolonáda

Při snídani jsem zjistila, že mám u stolu pro čtyři dokonce tři mužské společníky, pánové se i rozpovídali, tak bylo jídlo dokonce společensky přínosné. Téma elektrárny a drahota všeobecně, přičemž souhlasím s názorem jednoho diskutujícího, že draho není, jen máme málo peněz.

Také jsme zjistili, v které konvičce je horká voda na čaj a v které káva - metodou pokus- omyl. 

Následovalo společné cvičení, tedy už ne s těmito pány, ale jako skupina obvykle asi 10 až 12 účastníků.

Vybrala jsem si ho ze dvou možností, ta druhá byla jóga. Možná špatná volba.

Cvičilo se na míčích, zaměřeno na posilování břišních svalů. Au au, moc jsem to nedávala, tak jsem si cvičila jen na své úrovni a po ostatních moc nekoukala, abych nezáviděla, že jsou na tom lépe. 

Vsedě na míčích jsme jen začínali, netušila jsem, jak variabilní může být využití velkého míče... Nejlepší na cvičení byl samozřejmě konec :- )))