V loňském roce jsem absolvovala 5x ERCP plus operaci žlučníku, která měla být původně laparoskopická, ale protože během operace zjistili, že je zde zánět, tak proběhla klasicky. Tedy: otevřeli si mě jako sardinky. Popsanými úkony jsem získala nárok na lázně. Teoreticky. Protože není jednoduché získat doporučení, zejména když mne ošetřovali ve třech různých nemocnicích a i v té naší pokaždé jiný doktor. Nešla jsem na zákroky na základě výsledků vyšetření z ambulance, ale vždy přes pohotovost a akutní potíže.

Mj. abyste měli pojem, co to ERCP je za lahodu:

Stručně řečeno, neměla jsem svého odborného lékaře a tak bylo obtížné získat potřebný glejt, bez kterého mi praktická lékařka žádost na lázně vypsat nemohla.

Nakonec mi pomohla partnerova spolužačka, jejíž dcera na správném oddělení naší nemocnice pracuje.

Pak to šlo rychle - jeden den jsem si vytoužený papír vyzvedla v nemocniční ambulanci a donesla k praktické lékařce, druhý den přenesla vypracovaný návrh na lékařskou péči od doktorky na pojišťovnu a třetí den mi z Olomouce sdělili, že mám lázně "přiklepnuté".  Potom jsem ještě čekala, jestli pojedu, jak jsem si přála, do Karlových Varů. 

Mj. moje další povídání je psáno v přítomném čase, protože jde o zkopírované příspěvky, které jsou na mém facebooku, tak jak jsem své lázeňské zážitky popisovala přátelům. Každá "část" je jeden den, spíše komentář k fotkám, co jsem na facebooku zveřejňovala.

LÁZEŇSKÉ ZPRAVODAJSTVÍ - 1.

Cesta přes celou republiku do karlovarského Kriváně

Nástup mám až zítra, ale využívám možnosti přespat u bráchy. Původně jsem si říkala, že to nějak s kufrem zvládnu, ukecám na jeho strkání do vlaku a ven nějakého džentlmena nebo si poradím sama, ale nakonec jsem si džentlmena "přibalila", tedy můj džentlmen se rozhodl sám, že mne v tom nenechá a tak jsme jeli oba dva. 
Kufr má cca 19 kg, a to jsem zabalila jen to nejnutnější (tj. jen asi třetinu šatníku),  pes taky zůstal doma (u dcery, k velké radosti vnoučat). 
Cesta v pohodě, zpoždění vlaků neovlivnilo přestupy, a poté, co jsme dorazili do Varů, byl čas i na krátké posezení s touto částí rodiny (bratr, synovec a bratrova přítelkyně), a dostala jsem i velmi chutný čokoládový dortík.
Také jsem si z bývalé sbírky porcelánu mého tatínka vybrala lázeňský pohárek (ze tří možných). 

Tak jsem si uložila v recepci kufr a došla do sesterny na první kontakt, či jak to nazvat. Tam mi bylo sděleno, kdy mám přijít k doktorce na lékařskou prohlídku; doprovodila jsem tedy na půl cesty Vladimíra na autobus a rychle se vracela, abych byla před ordinací včas.

Ale doktorka přišla z oběda 20 minut po termínu a do ordinace mne vzala až za dalších deset minut. To už jsem byla nervózní, protože na oběd má moje směna 45 minutový interval a já už 30 minut pročekala.

Ale nakonec jsem o oběd nepřišla, po něm jsem zaskočila tam, kde se dělá rozpis procedur, odtud mě poslali zase k doktorce, která mi ještě naplánovala jaterní testy, pak jsem se vrátila zase k okénku plánovačů procedur, že se mi jedna z procedur přesně kryje s obědem (tak mi to předělali).

Ostatní nějak časově jídlem zvládnu, i když někdy to bude naknop, ale raději takto, protože budu mít většinu dní odpoledne mezi obědem a večeří volno pět hodin na poznávání okolí.