|
 Milé
děti, dnes vám budu povídat pohádku „O princi Dominikovi“. Bylo nebylo, není to tak dávno, co se narodil
v jedné rodině hezký chlapeček. Ale ještě než vešel do života, sešly se
nad ním známé tři sudičky. Ta první se
na chlapečka hezky podívala a řekla: „Milý Dominiku, budeš chytrý kluk a jak to
tak vidím, čeká tě velká kariéra. A to že hodně velká. Každopádně vystuduješ vysokou
školu, doporučuju ti práva.“
Druhá sudička se na malého
kloučka taky usmála: „Milý kudrnáčku, ty budeš extrovert jako hrom, budeš mít
velký sexappeal, bude kolem tebe mnoho dívek, budou tě přímo vyhledávat, a ty
budeš šťasten.“
Třetí dáma však jen tak zakroutila
hlavou a rozverně pravila: „Dominiku, mý kámošky ti přejí hodně moc fajnovýho života, já ostatně
taky, ale mám pocit, že pokud si nedáš majzla, stoupne ti všechno do hlavy a
přijde průser. Jsi přeci jen trochu jinej a vždycky budeš víc vidět. Jo, budou
tě mít rádi, protože budeš bezva kamarád. Jenže, jak tady má předřečnice říkala,
budeš mít rád sex, a to by ti mohlo všechno zhatit. Hlídej si svýho pinďu!“
Čáry máry fuk, sudičky
zmizely.
Dominik podle jejich plánu vyrůstal,
měl se opravdu fajn, a už od raných školních dob přes střední po vysokoškolská
studia byl oblíbený. Skutečně velmi brzy
vynikl, a postupem času byl kamarádský i se stále vyššími a vyššími hodnostáři,
což mu poskytlo téměř neprůstřelný
krunýř proti čemukoliv. Díky věštbě druhé sudičky to kolem něj sexem hýřilo; dokonce
jeden velký a moudrý šlechtic mu potvrdil, že je „kluk mladý, který má právo si
užívat“.
A tak si Dominik užíval nad
plán… s vírou, že všechno mu bude tolerováno. 
Jenže – přišel čas na úděl,
který mu přisoudila sudička třetí a “spadla klec“. Dominik bral vskutku všeho
moc a bezohledně, nenechal žádnou dvorní slečnu na pokoji, stížnosti se
nakupily a ani jeho styky s těmi nejvýše postavenými rádci a hodnostáři to
nezachránily.
Došlo pak na poslední slova třetí sudičky: „Tak vidíte, holky, já to říkala už tenkrát – všeho moc škodí
a všechno přikrejt nejde… Holt si teď bude muset odpočinout, a já to vidím tak
nejmíň na tři roky…“.
Babička KUDLANKA
|
