 Začnu trochu zeširoka: se svým chlupatým drahouškem, mým nejlepším manželem ze všech, tedy s mým křížencem Kayoukem, mám za ta léta už vyšlapanou cestičku pravidelných procházek. Takže, pokud se stane (což je dost běžné), že jsem ve stavu lehkého ranního bezvědomí, a pejska mám navolno, nemusím se bát, že by se mi ztratil. To spíš on si dává pozor, abych mu někam nezapadla. Případně, pokud se zakecám s někým venku, tak jen krouží kolem v maximálně padesátimetrovém okruhu. Vyskytne-li se v jeho dosahu jiné psisko, snaží se ho svádět k proběhnutí - ale jak říkám - jen tak, aby mne neztratil z merku.
Včera večer, kolem deváté, bylo venku velmi hezky. Sluníčko přepnulo z pálí a
hřeje na stupeň spím, svítily jen okolní lampy, a venku se vyrojili pejskaři se
svými kámoši. Potkali jsme jednu naši známou dvojku – pán s pejskou v pubertě,
velikostí vůči Kayovi tak akorát, ale na rozdíl od mého psa, má na ni přímo papíry, takže
je to správná psí šlechtična.
My dva se
rozpovídali, protože během dne se toho vždy stane plno, nehledě na to, co
všechno se přihodí v politice, či celosvětových vztazích vůbec. Taky jsme polemizovali, proč dělníci,
kteří u nás opravují jakousi postranní cestičku, zas tak moc neopravují,
protože i na ně působí horko a nejspíš proto se tu vyskytují tak minimálně. Po obědě už vůbec.
Co bylo na
dnešním couru jiné, že k obojku oné pejsky bylo připnuto vodítko, které
pevně a dost nakrátko třímal v ruce její páníček. No, asi šel kolem
nějakej velikej pes-zloun, jsem si říkala, ale všimla jsem si po chvíli něčeho
nečekaného.
Můj playboy,
který většinou fenky eroticky ignoruje, zareagoval jinak: ke psí slečně se
přitulil, nejprve jí dával pusinky, tedy věnoval se převážně její hlavě,
ale přesto její majitel si stoupal tak, aby se Ketty svým zadečkem v podstatě fest
opírala o jeho lýtko. A po pár minutách
mi to všechno došlo, protože to došlo rovněž Kayovi. Ten se i přes dávnější extrakci svých mužných ozdob
najednou snažil. Tedy, nejprve jsem jeho snahu ocenila, neboť doposud se
psích holek nějak extra nevšímal, natož aby se nějak doprošoval; hrál si se všemi psy stejně, bez ohledu na jejich
pohlaví. (Mj. jsem přesvědčená, že u nich se ještě jedná jen dvě pohlaví, tedy
holky a kluky, i když jsou někteří kastrováni).
Tak jsem poprvé
zažila, jaké to je, když psí slečna dá na vědomí, že „by to šlo“. Můj vořech,
vzhledem k neznalosti sebemenšího postupu, to zkoušel ze všech možných
úhlů a stran, jen ne a ne tím správným směrem. Přes hlavu, pravý či levý bok… Ten
můj čoklík si už dost vytrpěl tím, že ti nekastrovaní si ho – nejspíš podle
jeho specifické vůně – pletou s háravkami. A podle toho se chovají. Než
jsem to tehdy, čerstvě po operačním zásahu, zjistila, ojelo mi mého chudáčka na
louce pár supermanů. Ale jednak jsem si pak dávala pozor, druhak on se naučil
bránit, takže jim v podobném případě hrubě vynadá a naznačí, že by je taky
mohl sežrat!
Psí slečna si mezitím
lehala na bříško, ocásek vyloženě odhodila na jednu stranu, a s laskavým úsměvem
čekala… Po pár minutách jsme se, my dvounozí, rozhodli, že nemá
smysl ani jednoho z nich nějak týrat. Takže jsme se na fleku rozloučili s tím, že nebudem
ani jednomu dělat nepříjemnosti. Mj. prý to u
fenek trvá asi tři týdny v roce, kdy je takto vstřícná… V tom případě si
říkám, jak je ta příroda přemýšlivá a dokonalá, protože dává fenkám čas, aby se
o štěňata pak mohla starat. Psí pánové - ti jsou na tom stejně, jako všichni
pánové, ať mají kolik mají nohou…
Ti prostě jsou
stále jako skauti: „Vždy připraveni!“
KUDLANKA
|
. Ale i kdyby k něčemu došlo, tak by se nic nedělo, akorát by byla připravena o věneček, Kay totiž nemá nabito :-) Dcera měla psíka a vnučka si pořídila fenku, sice různé rasy, ale stalo se, ale nic z toho nebylo. Vykastrovanej pejsek může, ale neplodí 
