 Máme tady kousek od stanice autobusů, a pár kousků od konečné metra, "farmářský trh". Neskutečný, co tam všechno můžete nakoupit. Ano, klidně můžete, nikdo vám nebude bránit, ani vám nic nebudou nutit, záleží jen a jen na vás, jestli se vám to bude líbit a jestli budete mít s sebou správně naditou peněženku. Chtěla jsem si koupit pár macešek, ale jedna za třicet káčé, to bylo pro mne víc než dost. Ovšem, jaké bylo moje překvapení, když jsem se doma koukla, a ona je to víceméně běžná cena...
Dělám si legraci, že chodím na nákup v „babí dobu“, tzn. kdykoliv přes den,
vyjma dobu, kdy přijíždějí lidi z práce. To se to pak mezi kupujícími se objeví sem tam i nějaké to mládě do čtyřicítky, a kupodivu,
najde se i živý chlap. I když, jak už jsem jednou někde v nějakém tom
článku psala, chlápkové přes šedesát tu moc nejsou. Jak říkala Věra
Chytilová: „ti prostě už vychcípali.“ Před těmi cca čtyřiceti léty, když se zdejší sídliště osídlilo, většině pánů bylo mezi třiceti - čtyřiceti. Takže fakt tu žije převážně babinec. Mimo nově přisídlených, pochopitelně. Zašla jsem se tedy před polednem podívat, jestli najdu něco, co by nestálo moc, bylo to dobré a pochopitelně i zdravé. Tedy pro ježibábu.
Prodejna však praskala pod náporem babince, takže jsem si vzala jen tři kilové jogurty, jedno kuře a láhev vaječňáku. Všechno ve slevě, pochopitelně ... K tomuhle poslednímu se mileráda přiznávám, protože jsem zjistila, že troška vaječného likéru do kafe vytvoří chutnější pitivo než jen s mlékem. Nehledě na to, že likér vydrží na dýl než litr mléka. Takhle si kafe vylepšuju jednou za den, když si po nějaké práci jdu za odměnu sednout k detektývce. Ale zpátky k Velikonocům... Vypravila jsem se ze zvědavosti na ten zdejší trh. Bylo kolem čtvrté, všude plno lidí, u krámků však postávali jen prodavači. Vyfotila jsem pár obrázků, které vám nabízím pro ilustraci. 
Pochopitelně, že tam dnes bylo všechno možný velikonoční. Uzeniny byly ozdobené, ovoce a zelenina jakbysmet, ale nějak to asi nebylo zrovna vábné.
Ovšem, co mne fakt dostalo, byli zajíčci. Horko těžko jsem odolala -
protože mít vlastního zajíce, kterej kam ho postavím, tam ho kdykoliv najdu, kterej už víc sesychat nebude, protože už je od loňska vysušenej, kterej mi nebude odporovat, vyslechne veškeré mé debaty... a co já vím ještě. A zacvaknu za něj jen "necelých šest stovek"!
Inu - nekupte ho!!!
Odolala jsem, nekoupila.
Musí
mi stačit ti živí,
co
se tady prohánějí na trávníku pod okny…
d@niela
|
