 Prezident Petr Pavel podpořil možnost zavedení administrativních odvodů do armády. "Obrana státu není jen záležitostí profesionální armády. Účast na ní může být různá, ve formě civilní služby i základního výcviku, aby každý člověk, který je toho schopen a má k tomu předpoklady, získal základní dovednosti," řekl. Reagoval tak na potřebu posílení počtu příslušníků
aktivních armádních záloh, který by podle prezidenta měl být vyšší než 30.000
příslušníků profesionální armády. Počítá se s počtem 30.000 vojáků z
povolání a 10.000 příslušníky aktivních záloh.
Loni v září bylo v armádě 27.982
profesionálních vojáků, ale pouze zhruba 4300 vojáků aktivní zálohy.
Podle prezidenta by aktivní zálohy měly převyšovat počty
členů aktivní armády. Branná povinnost bude vyžadována pouze při ohrožení státu nebo za válečného stavu. Ale nesmíme zapomenout že je stále platný branný zákon,
který ukládá účast na obraně státu všem
od 18 do 60 let věku. Víte, proč se vlastně zrušila povinná vojenská služba?
Jedním ze základních argumentů pro profesionalizaci
armády a zrušení povinné vojenské služby byla především vzrůstající
složitost vojenské techniky. Vojenská technika se totiž již od druhé
světové války čím dál více zdokonalovala, zároveň ale stoupaly nároky na ty,
kteří tuto techniku obsluhují. Ukazovalo se, že branci nejsou za pouhé dva
roky prezenční služby schopni zvládnout čím dál složitější techniku. Jenže
– tolik „šikovných“ se těžko hledá…
V České republice dosahuje osmnácti let – kdy
by hypotetický branec měl absolvovat výcvik – každý rok cca 100 tisíc
lidí. Z toho je cca 50 tisíc mužů schopných vykonávat vojenskou
službu. Obdobný počet by přitom do systému branecké armády přicházel
každoročně. A jelikož branecké armády běžně počítají s povoláváním
vojáků až do věku
40-45 let, výsledné číslo počtu vojáků by dosahovalo statisíců,
a patrně by se blížilo k milionu. To by bylo ostatně jen
v souladu se zkušenostmi braneckých armád, kde se běžně počítá
s možností povolat cca 10 % obyvatelstva.
Je také otázkou, zda máme počítat jen muže. Je faktem, že branná
povinnost se kdysi týkala pouze mužů. Na druhou stranu v dnešní
AČR běžně slouží i ženy. A vzhledem k tomu, že žijeme
v době, kdy je neustále vyžadována genderová vyváženost,
je pravděpodobné, že by bylo prosazováno, aby povinnou vojenskou
službu vykonávaly i ženy – třeba po vzoru Izraele. To by
samozřejmě armádu početně posílilo, zároveň by to komplikovalo její
výstavbu a výrazně by ji to prodražilo!
Pro všechny tyto vojáky je totiž třeba mít dopředu
potřebné materiální zajištění.
Uvedu jen pár bodů - jde třeba již o úplný základ, výstroj. Už jen
to může být obrovský problém, jak nám nasvědčují i problémy současné
armády se zajištěním výstroje pro omezený počet jejích vojáků, kdy jednou
chybí to a podruhé zas ono. Lze jen těžko odhadovat, jaké by to bylo
v případě zajištění výstroje pro armádu mnohonásobně početnější.
Ještě větším problémem je ovšem výzbroj.
A zde je nutno připomenout, že moderní zbraně jsou sice dokonalejší
než např. druhoválečné zbraně, jsou ale také výrazně dražší. A proto již
jen vyzbrojení této masy vojáků základními pěchotními zbraněmi
by znamenalo enormní náklady. Je navíc třeba dopředu počítat
s případnými ztrátami, opotřebením zbraní, nutností mít určitou technickou
rezervu atd. Počty potřebných zbraní by tak šly možná až do milionů!
Pro všechny tyto zbraně je ovšem také třeba mít dopředu připravenou
munici, technické vybavení atd. V České republice by tento úkol, tj.
zajištění výstroje a základních pěších zbraní byl částečně ulehčen tím, že
Česká republika má své výrobce jak zbraní, tak i výstroje. Přesto
by celkové náklady byly vzhledem k počtům této výstroje
a výzbroje obrovské, dosahovaly by desítek miliard!
Ovšem zdaleka největší by byly náklady
na infrastrukturu. Pro brance procházející prezenční službou, resp.
obnovovacím výcvikem, by bylo třeba mít připraveny objekty, kde
by byli ubytováni a kde by probíhal výcvik. A nejde jen
o kasárna, ta jsou jen jakýsi základ. Jde spíš o celé výcvikové
areály, celé rozsáhlé komplexy budov. Takový vojenský objekt má ovšem svou
cenu. Jen výstavba takových objektů – kterých by přitom po celé
republice muselo být hned celá řada – by představovala miliardové částky.
A budovy, to je jen jakýsi hard-ware. Mnohem významnější, ale také
dražší je soft-ware – výcviková zařízení, trenažéry atd. Další částky
by bylo nutno vyčlenit na provoz, údržbu atd.
Je toho mnoho, a mnoho by to stálo. Pokud si toto
všechno shrneme, pak zjistíme, že by šlo o částky dosahující výše
stovek miliard. A to si zatím rozhodně nemůžeme dovolit...
Myslíte, že opravdu vojna dělala z kluků chlapy?
Že by dnešním
osmnáctiletým vojenská disciplína prospěla?
KUDLANKA
|
