Jak jsem tak četla veselé povídání o pubertálních dětech, vzpomněla jsem si, jak na mě nedávno vypadla z šuplíku (mnou pečlivě uschovaná) slohová práce mého nejstaršího synka, kterou vlastní rukou napsal v 8. třídě. Paní učitelka tehdy zadala téma: "Moje nejoblíbenější místo"... 

     Myslela nejspíš, chuděra, že děťátka napíšou o krásách přírody, babiččině venkovské půdě, nebo o prázdninovém (vlastnoručně vyrobeném) bunkru ve větvích stromu. Rozhodně se spletla v našem Michalovi... Vzpomínám, jak jsem jednou v noci přistihla v kuchyni, kterak vyjídá lednici. Když jsem se udiveně zeptala, co tam dělá, odpovědělo mi to milé dítě otázkou: "Slyšela jsi před chvílí tu hroznou ránu?, Tak to jsem omdlel hlady..."

     Doufám, že až si jednou pořídí vlastní potomstvo, a bude mi chodit plakat na rameno, co že to má doma za číslo, že vytáhnu tyhle jeho písemnosti, a budu se tiše smát.

Zdraví mamča, (t.č. chořící s páteří)

Moje nejoblíbenější místo

     Nejoblíbenější místo na světě je pro mne tam, kde je „ONA“. Je něžně bílá jako čerstvě napadlý sníh. Stojí skromně v koutku kuchyně a jako velká bílá hladkosrstá kočka, tiše a spokojeně přede.

     Když sedávám před jejími otevřenými dveřmi, a její mihotavé vnitřní světlo ozařuje její nitro, nemůže mě od ní odlákat ani nejnapínavější televizní seriál. Zcela zmámen, zapomínám na své povinnosti a nechávám se zlákat vším, co mi nabízí.

      Někdy v noci, když se budím hlady, slyším její něžné vrnění, a vypne-li ji termostat, zatřepe jejími dobrotami obtíženými útrobami jako starý Harpagon měšcem. Tehdy málokdy odolám jejím svodům. Tiše vrká a volá na mě: „Pojď, a ochutnej něco z mých dobrot. Mám tu pro Tebe vydatné bílkoviny, sacharidy, uhlohydráty a něco vitamínů a minerálů ! Užívej mých darů – vždyť je právě teď, v době překotného růstu a intelektuálního vývinu nejvíc potřebuješ !“

     Noci strávené s „NÍ“ jsou mými nejhezčími zážitky poslední doby. A tak si přistavím židli, a ulehčuji své přítelkyni  ledničce, probírám patro po patru, (přízemí vynechávám, neboť tam jsou jen brambory a cibule) až v útrobách mé kamarádky zůstane jen hořčice. „ONA“ i já ulehčeně vydechneme, a já se odkutálím do svého pokoje, aby se mi zdálo o tom, čím moji milí rodiče zase naplní mou bílou štědrou životní družku.

Michal, 8.B.

Komentáře (26)

Zobrazit/Skrýt komentáře Milá mamčo, : Eva tak vidím, že Váš styl humoru je prostoupen úplně celou rodinou Nádherná slohová práce, přímo poklad Jsi mi připomněla, že kdysi, asi v 7. třídě, jsme měli téma: popis mého rodiče. Jsem se do toho taaak položila a popsala svého taťku, že pak to četli ve sborovně a měli uhádnout o kom, že to je? Tak hádali, že jednoznačně Redford křížený s Masarykem Jinak, děvče, přeji moc Tobě i Tvé páteři velmi bleskurychlý návrat do normálního stavu duben 24, 2008 08:34 mamčo : Kamila to je naprosto překrásný! Normálně mi tečou slzy smíchy, ale víš co? Ten kluk má být po kom vtipný! duben 24, 2008 09:03 hahahahaha : alena puntíkovaná fakt jsem se pobavila. Moji chlapci též "bílili" ledničku do mrtě - ale takto krásně romanticky o tom nehovořili. duben 24, 2008 09:05 krásné psaní mamčo, : Inka mám sice jen jednoho 192 cm vysokýho jako špejle hubenýho kluka, který též žere jako protrženej a velmi rád vymetá lednici ve dne i v noci, ale nikde to vidět na něm není. Moje kamarádka jednou konstatovala, že vypadá jako když chroustá šváby. Také lednici vždy velmi rád naplňoval. Hezký den u něj spočíval v tom, že mě v sobotu ráno v 6 hodin budil a říkal, pojď maminko, uděláme si hezký den pojedeme do Makra nakupovat....a tam s láskou projíždí vozíčkem uličkama mezi regály s jídlem a plní vozíček vším na co má chuť a co si do své ledničky uloží (teď už má naštěstí svou vlastní), ale nakupovat stále jezdíme společně. duben 24, 2008 10:15 mamčo, : Míša šíša syn měl normálně dostat Nobelovku za literaturu! Krásnýýý duben 24, 2008 10:42 Jo, vzpomínáte si, : Míša šíša jak se tu kdysi psalo o tom, že žena nemá být jako lednička? Tak Michal by asi takovou ženu ocenil duben 24, 2008 10:43 Milé dámy, : mamča děkuji za slova chvály. Syneček se drobet "pomamil", a je mile hubatej i nadále. Jen místo lednice teď miluje jednu lepou dívku, která mu podstrojuje, aby ani k té lednici nemusel dojít. Umí si to tak někdo zařídit. duben 24, 2008 12:40 Evo, : mamča děkuji za přání bleskurychlého návratu ku zdraví, dělám co můžu. Právě jsem se vrátila od milé fyzioterapeutky, která se rozhodla udělat ze mě fungl nového člověka. Různě mě skládá a zase rozkládá, ale dvacet let při tom přerovnávání kostí, ne a ne někde ztratit. duben 24, 2008 12:43 Eva : Jo, a tatínek tu oslavnou ódu četl ? : mamča To je zajímavý úkaz, jak do puberty nám připadají naši rodiče naprosto úžasní, skvělí, krásní, neomylní...a přijde puberta, a BUM ! Najednou pubertální človíček nechápe, jak ON, takový génius, se mohl narodit dvěma tak nemožným lidem. duben 24, 2008 12:46 Mamčo, četl, četl, : Eva ale dala mu ji třídní učitelka až na nějaké schůzce ve škole, a právě mu prozradila i to veselé zákulisí ze sborovny Člověče, mamčo, u mne s tím výrazně nehnula ani puberta, jediný, čím mne později "zlobil" bylo, že tak nějak mu nikdo nebyl pro mne dooost dobrý, ale musím uznat, že se s tím rval, ve skrytu, jak nejlépe uměl. Sloh si schovali, ač já to nevěděla a našla jsem ho úplnou náhodou minulý týden, když jsem likvidovala jejich bývalou domácnost duben 24, 2008 12:55 Mamčo, : Vodoměrka super! duben 24, 2008 13:07 Eva : mamča Tak to je docela smutný nález, ale je vidět, že jste měli v rodině krásné vztahy. Já jsem nedávno taky likvidovala písemnosti po své mamince, která měla vzácný smysl pro humor. Taky měla schovanou naší korespondenci, kterou jsme spolu vedly v době mojí puberty. Např. Chtěla jsem (asi v 16ti) odjet ke své tetě, kde jsem ovšem měla svého tehdejšího milého. Psala jsem tudíž mamince písemnou žádost se všemi náležitostmi i pracně vyrobeným razítkem "Svaz utlačované mládeže". První žádost začínala : "Žádám tímto...." a maminka pod to připsala "Zamítá se". Druhá žádost začínala pokorně : "Prosím, aby mi bylo umožněno...", maminka připsala : "Věc je v šetření, odpověď očekávejte do 30ti dnů" (Jo, když zábava byla už v sobotu, že jo ?) Třetí žádost začínala : "Poníženě prosím, ručičku líbám..." maminka připsala : "Přiložit záruku spolehlivé osoby" (tím byla míněna teta) No, a bylo vyhráno ! duben 24, 2008 13:20 mamčo to je vážně hezounký : Inka duben 24, 2008 15:28 Krásný článek, : saffron ale ještě musím navíc pochválit (nevím koho, jestli mamču nebo Danielku) - fotka toho caparta je bezkonkurenční!! duben 24, 2008 15:39 ... : Minnie Když bylo mému synovi kolem patnácti let, dostali ve škole po prázdninách stejné téma: "Moje nejoblíbenější místo", ale bylo to v rámci výtvarné výchovy a to místo měli namalovat temperami. Syna to téma poněkud otrávilo, zdálo se mu dětinské, a tak celou čtvrtku natřel na černo. Na dotaz, co to má znamenat odpověděl: "Teplo, ticho a tma..." duben 24, 2008 20:13 mamčo, : Ariana Ty a patrně i Tvůj syn máte jeden obrovský dar - jste vtipní, umíte pobavit a zároveň pohladit pro duši. Kdybys tak mohla vyhrabat po šuplíkách (nejen těch opravdických, ale i v Tvé paměti) ještě nějaké další historky z Vaší rodiny duben 24, 2008 22:11 Minnie : mamča "Teplo, ticho a tma..." je dokonalý. Doufám, že synek dostal jedničku s hvězdičkou za originalitu. duben 25, 2008 08:04 Ariana : mamča Rdím se tady za tu chválu. Historek se v naší praštěné rodině udála spousta, jenže já nejsem žádný spisovatel. Většinou to jde vyjádřit pár větami. Jako např., když naše další dítko (3.třída) psalo slohovou práci na téma "Moje nejmilejší hračka", kterou si měli přinést do školy a psát o ní. Bylo to krátce po revoluci, a kluci dostali autíčko na dálkové ovládání, dovezené z Rakouska. Byla to tehdy hodně drahá hračka, a hlavně vzácnost. Martin se rozhodl, že si auto vezme do školy, s čímž jsme nesouhlasili, protože nám bylo jasné, že by to autíčko nepřežilo. Martin se naštval, a jeho následná slohová práce vypadala takhle : "Moje nejmilejší hračka. Jsem tak zaneprázdněn, že nemám čas si hrát." Když jsem na třídní schůzce vysvětlila, jak k tomu slohu došlo, paní učitelka se smála, a dávala to ve sborovně k lepšímu. Zatímco já jsem zpytovala svědomí, jestli ty děti nepřetěžuju, když chodí do hudebky, na atletiku, a žádám od nich samostatnost. duben 25, 2008 08:17 Holky, něco vám řeknu : Míša šíša Venku je hnusně, pošmourno, leje jako z konve... ale když si tady čtu ty vaše komentáře, zdá se mi, že svítí sluníčko. Dík duben 25, 2008 09:18 mamčo : Ariana Ty máš ještě navíc ten vzácný dar říct velké věci v pár větách. Spisovatelka románů z Tebe asi nebude, ale vypravěčka jsi úžasná. Mimochodem, to autíčko na ovládání jsme kdysi koupili i mému mladšímu bratrovi ještě dlouho před revolucí za hříšný peníz z Tuzexu a stejně dlouho nepřežilo, počítám pár měsíců, přestože ho choval jako v bavlnce. duben 25, 2008 09:21 Taky mám tady slunce v duši... : wendy teda mamčo, na kluka z osmičky to je super ! Co bych k tomu víc dodávala. Když jsem viděla to ilustrační foto, dojalo mne to. Viděla jsem v té obrýlené nešťastnici sebe na oční klinice. Obrovské brýle, obrovská nuda, ale bez knížek to nešlo. duben 25, 2008 10:05 wendy : mamča Však taky paní učitelka na našeho spisovatele vzpomíná. Kdykoli ji potkám, ptá se, co dělá. On totiž krom těch svérázných slohů psal i třídní kroniku, kde se psalo o každém šustnutí ve škole. Jednou mi to pí.uč. dala přečíst. Byla to děsná hlína... duben 25, 2008 10:28 mamčo : Minnie Synek tehdy dostal pětku a z výtvarné výchovy na vysvědčení trojku, oni se s tou paní profesorkou nějak neměli v oblibě... Protože ale se výtvarníkem stát netoužil, tak nám ta známka nevadila... duben 25, 2008 20:07 Minnie : Známky nejsou důležitý, : mamča rozhodující je, jak se dokáže dotyčný poprat se životem. A v tom mu vyšprtané jedničky moc nepomůžou. Blahořečím osudu, že moje děti nikdy nenarazily na "blbce" v učitelské kůži. Kantor je sice taky člověk, a nemusí všechny děti milovat stejně, ale nesmí připustit, aby to bylo vidět. To pak může tomu nehotovému človíčkovi znechutit ten svůj kus vědění na celý život. duben 26, 2008 09:15 Pro tebe : Katarina Je to úžasný... únor 16, 2009 19:49 mamčo.. : simi tak to je pecka tohle.. velký potlesk normalne mu tleskam .. a sklanim čapku.. prosinec 19, 2011 20:27

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment