Od čtvrtečního odpoledne jsme sledovali neuvěřitelnou detektivku. Nebo to bylo sci-fi? Doteď nejsem schopna uvěřit, že to nebyla nějaká zvláštní černá reality show, ale zcela střízlivá skutečnost. Že jsme se zničeho nic stali nechtěnými účastníky cílevědomého a nesmírně krutého činu jednoho jediného člověka. Čtyřiadvacetiletému chytrému studentovi, jehož mysl byla (zatím z neznámého důvodu) napjata k absolutnímu maximu - povolily všechny myslitelné zábrany, a začal se "zlému světu mstít". Jeden proti světu ... A najednou si všichni uvědomujeme přítomnost smrti.
Bude se vyšetřovat, jednat o nejrůznějších
možnostech zabezpečení – ale stejně to nikdy nebude stoprocentně
účinné. Protože není možné zvládnout všechno. Vždy se najde nějaká šance,
kterou člověk ve stádiu „jsem už všeho schopný“, zvládne. Protože jemu už o nic
nejde, on si jen vybije svůj vztek, svůj žal, svou závist i nenávist.
Tenhle mládenec zabil nejprve otce, a pak už
přišel o všechny zábrany. Protože tím prvním činem přišel o svou budoucnost.
Tak ať nejdu sám! Stále jsem musela myslet na zoufalství těch, co se to odpoledne a večer nemohli dovolat, dozvědět, dočkat - a až po několika hrůzných hodinách si někteří vydechli, když "ti jejich" byli nalezeni živí, někteří snad i zranění, ale živí. A neumím si představit následující život v okamžiku, když se naopak dozvěděli zprávu nejděsivější. Sama jsem byla u smrti několika svých blízkých. I když to bylo těžké a truchlivé, bylo to na konci jejich času, bylo to pochopitelné. Ale tu hrůzu, když zcela zbytečně a bezdůvodně ztratíte někoho, kdo měl před sebou ještě dlouhý život, tu si ani nechci představit...
Snad se na mne nebudete zlobit, když sem budu citovat německého spisovatele Kurta Tucholského: „Válka? Tu neshledávám tak hroznou!
Smrt jednoho člověka: ano, to je katastrofa. Sto tisíc mrtvých? To je
statistika.“ Už dlouho si představuju za každým, jakýmkoliv, vojákem, na jakékoliv politické straně, jeho rodiče, jeho blízké. To obrovské kvantum mladých mužů, zblblých svými nadřízenými. To zbytečné kvantum, které se dennodenně a po celém světě postupně mění v popel. V tom lepším případě.
Budou
to smutné Vánoce.
d@niela
|