 Si vzpomínám na starej českej film, jak tam nějaký kníže nebo hrabě nechávalo vařit polívku pro holotu. Myslím, že ho hrál Pan F. Smolík a pamatuju z toho jen jediný slova "muj tóprej polífka". Pak ještě vim, že z hrnce s polívkou nějak vyhrabal botu, a pak už si z toho nepamatuju nic, ani jak se to jmenovalo, jenom, že to byla povídka snad od J. Haška. Holt to za Haška bejvaly nuzný časy, kdepak internet, ešopy, rádio, televize.
Dneska
je na tom chudina uplně stejně, jen uplně jinak. Netřeba už vařit v kotlech
polívku. Máme totiž úžasnej vynález moderního kapitalizmu - potravinový banky.
A ty se staraj o chudinu líp, jak kníže. No proč ne? Sice je to uplně to samý
jako ta knížecí polívka, ale zní to vznešenějc a někdo to dělat musí.
Vždyť
i samotná předsedkyně Sněmovny se postarala, aby se nedožraný zbytky a
vejškrabky z hrnců z parlamentní kantýny rozdávaly chudině. Je to šlechetná,
soucitná žena.
A
tak zrovna o tomhle víkendu bylo plný rádio výzev k občanům a rozhovorů s
organizátorama potravinovejch bank. To se ale netýkalo chudiny, nýbrž naopak
lidí zaopatřenejch, šlechetnejch.
Výzvy
byly různý: "Už máme potravin za milióny, ale furt málo. Tak nakupujte a
co nakoupíte, hned zase odevzdávejte tam a tam."
Taky
se výzvy týkaly návodů, co nakoupit. Nejradši trvanlivý, konzervy, sušený, ale
může bejt i zelenina, taky všecko od vložek, drogérie a hygieny. Oni ti
sběratelé nejlíp vědí, co holota potřebuje, co už v "bankách" dochází
a co už uplně chybí.
A
tak je dobře, že nositelum poraděj.
Takže
až sem dobrý. Ale já mám s tim dva problémy, který mě nenechaj spát.
Problém
č. 1:
Proč
vlastně musí soucitnej občan všecko nakoupit, zaplatit, přenést, předat a jinej
soucitnej občan to převzít, převézt, roztřídit? Když máme takovej supermoderní
vynález, zvanej peníze, popř. i bezhotovostní platba. Asi to teda vidim blbě,
ale přišlo by mi daleko jednodušší, kdyby soucitnej občan prostě odložil penís,
velikosti svýho uvážení, a další občané - dobrovolníci by pak zařídili vše potřebný,
od objednání s dovozem ve velkym, až po nasáčkování. Už i proto, že sami vědí
nejlíp, co je potřeba nakoupit, co dochází, co došlo, a taky, že ve velkym by
to asi přišlo i lacinějc, nebo-li, dalo by se nakoupit víc.
Problém
č. 2 - důležitější:
Neřikal
ale snad pan premiér, že nikoho nenechá padnout?
Blbá
otázka. Já vim, že to řikal, mockrát to řikal a mele to furt dokola.
Tak
jak se s tim kurnik slučujou tyhle chudinský milosrdný sbírky?
Jak
to teda vlastně v Česku je s tim sociálnim systémem?
Všem fajn den,
NČ
|
