|
 Máme málo holčiček a
chlapečků, zato hodně babiček a dědečků. Ano, v Česku je v
současnosti vysoký podíl starší populace. Podle statistiky z roku 2021 je
přibližně 20 % obyvatel České republiky ve věku 65 let a starších. Důvody? Pokles
porodnosti, zvýšená délka života a migrace mladších lidí za prací do zahraničí.
A to je také asi jedna z příčin, proč „je fajn“, že sem přicházejí noví lidé.
K 1. 1. 2021, tedy cca před téměř třemi roky, bylo v
České republice cca 655 tisíc cizinců s
trvalým pobytem, a přibližně dalších 658 tisíc bez trvalého pobytu. Což je cca 15 %
obyvatel naší země. To je oficiálně (tedy registrováno úřady); jistě jich tu je o něco víc, těch, kteří nejsou "registrováni".
Lidé migrují neustále. Však proto máme každý ve své
DNA všechny možné předky, a to nejen z evropských etnik. Jen si vzpomeňte na
nájezdy Čingischána a jeho mládenců… Ale pokud si uvědomíme, že už dávno v žádné zemi nežije jen jeden národ, a že
některé země na migraci byly vybudovány, tak se musíme naučit s tím žít a
všechny problémy rozumně řešit.
To, že migrace má vliv na původní i cílovou zemi, je
samozřejmé. „Doma“ lidé chybí, jinde zas mohou přinést obrovské sociální,
ekonomické a politické problémy, ovlivnit demografickou strukturu a kulturu
daného místa. Mohou narušit vztahy mezi lidmi a mezinárodní politiku vůbec. Ale musíme věřit, že se situace nějak vytříbí, a že ti, co se rozhodnou zůstat, budou mít šanci co nejrychleji zaplnit alespoň ta nejpotřebnější prázdná pracovní místa.
Také budeme doufat, že současná vláda vymyslí i "něco účinného" pro vylepšení životů našich mladých, aby dostali chuť na rodinný život, aby nebyly poloprázdné školky, školy. Aby se nebáli mít děti, protože "do téhle situace..." Průšvih je, že jak už jsem zmínila v úvodu, naši mladí v současné době nejsou se svým zaměstnáním, možnostmi bydlení, možnostmi vzdělávání sebe i svých dětí, vůbec spokojeni. A jak všichni víte, mají recht. A ti, co na to mají - a tím myslím i odvahu přivádět na svět novou populaci - mnohdy raději odcházejí jinam do světa, a tím se nějaká ta další silnější generace hned tak neobjeví. Z podobné cílené podpory pro mladé vznikly Husákovy děti. Pamatuju, že když šly do školky či školy moje ratolesti, bylo např. ve dceřině ročníku šest prvních tříd po třiceti dětech, ty starší dokonce měly vyučování někdy jen odpolední, tedy chodilo se na směny, aby se do školy všechno vešlo.
Kolik máte dětí a kolik dětí mají vaše děti?
Jaké řešení téhle zapeklité situace by podle vás pomohlo?
Těším se na odpovědi,
d@niela
|
