Jo Vladko Dobrovodský, to byl frajer. Nejprve vyhrál 11 melounů, podruhé "jen" pět. Neutrácel, investoval, žije někde daleko odsud, a pravděpodobně šťastně.
Ten citát - ano, už mi to došlo: Když se ve starém Římě schylovalo k nějakému pořádnému průšvihu, třeba, že shoří nebo už shořel Řím, rozdávali vládci svému lidu dárky, obvykle chleba, a dopřávali mu her (panem et circenses, jak pravili ve svém jazyce). A kdo jiný by byl opravdu následováníhodný, když ne pomatení římští císařové?

Tak já jsem byl do toho nepatrně osobně taky zaangažovnej. To, když Kryštof u mě tejden v Praze bydlel a krapet jsem mu dělal průvodce, krz jeho pozvání do NOVY na kásting. Byl to s nim fajn tejden, myslim, že jsme se i skamarádili, ale o tom už jsem tady psal někdy v létě.
Jsem rád, že vyhrál, i když nějaký pravidla toho veřejnýho páření jsem vůbec nepochopil, ale ani jsem se nesnažil. Pro mě to bylo nekoukatelný, jen asi 2 až 3 krát, jen kvůli mýmu novýmu kámošovi, a to ještě dycky jen do prvních reklam.
Občas jsem na fejkbůku koukl na reakce divaček na proběhlý díly. Ty reakce jsou ještě neuvěřitelnější, než samotná ta "soutěž" nebo jak tu hrůzu nazvat. Ony ty buchty na fejkbůku to SKUTEČNĚ ŽRALY, jak kdyby šlo o život nejen účinkujícím, ale i jim samotnejm. Fandění, amatérský psychologický rozbory, upřímný pohoršení, upřímný zděšení, vášnivý hádky mezi diskutérkama ... Ony ty buchty to fakt prožívaly!!! Fakt neuvěřitelný slepice!!!
Jenže pak mě napadlo, jakej je vlastně rozdíl mezi těmadle, evidentně slepicema, a milionama fanoušků hokeje nebo fotballu. Jak může někdo téměř na život a na smrt prožívat dvouhodinový divadlo a pak prožívat nepopsatelný životní štěstí a hrdost z toho, že "jeho kluci", který samozřejmě vůbec nezná, stejně jako oni jeho, se dokázali pukem nebo balónem trefit do branky "cizích kluků" víckrát, než cizí kluci do branky jeho kluků? Po vítěznejch návratech "našich kluků" následujou desetitisícový davový hysterie, Ještě za padesát let se bude psát o hrdinech z Nagána, nebo vzpomínat na Panenkův gól. A proč? No protože se pár tzv. "našich" cvičenejch vopic dokázalo trefit do branky víckrát, než cizí vopice.
Takže jsem se v duchu fanynkám Love Islandu omluvil. Jejich prožitky u sledování Islandu jsou zanedbatelný proti prožitkum stamilionů primitivů, schopnejch se za "svý kluky" i porvat na život a na smrt.

Josefe, s tím sportem to vidím podobně. Původně ušlechtilá snaha zlepšovat pohybem kondici, popř. se vytáhnout před vrstevníky (já tam budu první, heč) se zvrhla v cosi jako válku mezi kluby, státy, kontinenty a někdy skoro náhodná trefa do branky při penaltách rozhoduje o mistru světa. A když nevyhrajeme, nepostoupíme, je to tragédie a hledá se viník proč. Přitom jednoduchou odpovědí je, že soupeř byl lepší, nebo měl více štěstí.
Lidstvo je soutěživé, a nic proti tomu, když soutěží člověk osobně, snaží se o výsledek nejen co se týká pořadí, ale o vlastní osobní výkon (že uběhl maraton nebo aspoň jeden měsíc zvládl každý den ujít 10 tisíc kroků), ale s tím, že se ze sportu udělalo divadlo, nic asi nenadělám. Koneckonců i já se na některé sportovní klání ráda podívám. Ovšem neurážím soupeře těch, kterým fandím, ani naopak nevyvěšuji naši vlajku když se zadaří.
Reality show nesleduji, koukala jsem jen na první díly Kdo přežije?, zajímalo mne to z psychologického hlediska, protože účastníci museli spolupracovat, aby se ve hře udrželi, ale také intrikovat, aby nebyli vyřazeni spoluhráči.

Chtěla jsem se koukat, ale nevydržela jsem a po několika minutách jsem to vždy zalomila. Na něco takového nemám správný věk. Jenže jsem byla zvědavá, tak jsem si prošla diskuze, přečetla drby, občas viděla medailonky.
Ve finále zůstaly tři páry. Dryáčnice Rachel a uličník Claude, tak ti si to přišli užít a kdyby vyhráli,tak to by byl jenom bonbónek. Jako druzí skončila dvojice Adam a Venus. Ona si přišla pro lásku, on pro prachy a její táraniny jen těžce vydýchával. Zvítězila dvojice Majka a Kryštof.
Nenápadná 27letá slečna a 21letý mladík, mentálně podstatně mladší, kterého má ona na špagátu. Pokud její hra na pohádkovou lásku byla taktika, tak velice úspěšná pro nejmladší publikum. Zrovna ti jim dopomohli k vítězství. 2Dva miliony, nic moc výhra pro velkolepé plány. Čím se asi tak v budoucnosti chtějí živit?