Zpětně
si uvědomuji, že Hurvajz byl vlastně jeden z prvních „enviroementálů“, protože
bez dřevěné kolobrndy nedal ani ránu. Někdo mu to také nedávno spočítal -
zřejmě nějaký zapřisáhlý nepřítel environmentalismu - protože jeho sošce v
parku v Plzni ukopl hlavu.
V současnosti, přes mohutnou podporu green dealu, se
ne každý chová ekologicky.
Ještě ani nebyl nový ministr vnitra uveden do
funkce, a už měl jasno o výměně policejního ředitele.
Ten nastoupil v dubnu 2022 a hned se rozšoupl nákupem
289 kusů Škody Kodiaq RS, téměř za půl miliardy korun.
K tomu je třeba ještě připočíst kontroverzní rámy k
násilnému zastavení vozidla u každého vozu za 121 tisíc Kč.
No přeci když Ministerstvo války může kupovat létající
rakve, tak Ministerstvo vnitra se nenechá zahanbit.
Takže se nakoupil předražený těžký kokodák, co má problém
s brzdami, hlučností (ta prý ale odpovídá konstrukční charakteristice vozu,
takže normálka), s emisemi, někdy i s nějakou provozní sci-fi záhadou, a
nakonec i s vysokou spotřebou 9 litrů na 100 km.
Až policajti zjistí, že nemají na provozní náklady,
měli by si vzít příklad z Konga.
Tam vymysleli dokonalýdopravní prostředek - s nízkými
pořizovacími náklady a nulovou spotřebou kupované energie.
Vymysleli čukudu, africkou koloběžku, která nahrazuje
automobily pro dopravu těžkých nákladů i lidí.
Je vyrobena ze dřeva, je dlouhá skoro tři metry a
uveze až 700 kg. Název je odvozen z charakteristického zvuku, který vydává při
jízdě.
Nové čukudu se prodává za pouhých padesát až sto
dolarů. Ano, přátelé, tohle by byl ten správný, ekologický a praktický dopravní
prostředek z přírodního materiálu, zelená budoucnost Evropy.
Dovedu si to živě představit: čtyři svalnatí hoši ze
zásahové jednotky na jedné kolobrndě, ve speciální výstroji, po uši vyzbrojení,
se na tomto dřevěném dopravním prostředku řítí vnitřní Prahou, drncají si to po dlážděnce k místu zásahu.
A už je slyšet malebné „Ču, uf, dup...čuku, uf,
dup….čukudu, uf, dup, dup, dup…. čukudůůů...“
AHOJ, DEERES
Narodila jsem se na
Královských Vinohradech v Praze a v činžáku vedle Čechových
sadů jsem bydlela až do dospělosti. Tak deset minut chůze od nás,
na rohu Blanické a Římské, je „Hasičárna“, kde v suterénu
tehdy fungovalo divadlo Spejbla a Hurvínka. Mne a ségru máma
občas místo obligátní vycházky na Vinohradský hřbitov k hrobu
táty, vzala na odpolední představení do nedalekého divadla. 
